Německo prošlo koronavirovou pandemií výrazně lépe než jiné velké západní demokracie. Angela Merkel proto dominuje žebříčkům obliby, její domovská CDU/CSU pak předvolebním průzkumům. Na tomto vrcholu sil přebírají naši sousedé 1. července předsednictví v Radě Evropské unie – a zároveň Evropskou komisi vede Ursula von der Leyen, bývalá dlouholetá německá ministryně a přítelkyně kancléřky.
Německo, které se obvykle kvůli historickým traumatům snaží v Evropě skrýt svou skutečnou sílu, nyní nic schovat nemůže. Jeho moc je nepřehlédnutelná a všichni napjatě čekají, jestli ji využije k výraznější proměně Unie.
Větší vyzrálost
První velký náznak změn přišel již v květnu, kdy vláda v Berlíně bez velkého ohlášení i váhání odhodila svůj letitý odpor vůči společným evropským dluhům. Vyšla vstříc návrhům Emmanuela Macrona a souhlasila s masivním fondem obnovy evropského hospodářství po pandemii ve výši 500 miliard eur (později narostl na 750 miliard), které si má Evropská komise půjčit na finančních trzích a poté dát nejvíce postiženým regionům a odvětvím.
„Protidemokratické síly, radikální a autoritářská hnutí čekají na ekonomickou krizi, aby ji zneužily ke svým politickým cílům. Jen čekají na to, aby mohli zažehnout sociální obavy a šířit nejistotu,“ vysvětlovala Angela Merkel předminulý týden význam fondu a cíle německého předsednictví ve Spolkovém sněmu v projevu, který deník Süddeutsche Zeitung označil za „vyznání lásky Evropě“. „Nesmíme dopustit, aby se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].