30A_jaros
Tihle zatím bydlí. • Autor: Milan Jaroš

To hlavní z Rotavy leží na kopci. Místní lidé, kteří bydlí v domcích ve stráni nebo dole pod kopcem poblíž fabriky Rotas, říkají tomu velkému sídlišti nahoře „centrum“. V dlouhé ulici obeskládané panelákovými bloky chodí lidé do obchodu, na úřad i do hospody a taky je tu v ulicích o dost živěji než v domcích pod kopcem.

Mezi paneláky pobíhají v teplém úterním odpoledni na počátku června děti, na okraj trávníku před jeden z vchodů kdosi jen tak vysypal malou hromádku písku, místo velké tak akorát pro to jedno dítě, které se tu v něm s lopatkou v ruce zrovna pokouší stvořit bábovku, u domů si povídají skupinky dospělých. Někteří sedí na schodech, někdo na trávníku vedle nich, když se ale přiblíží hlídka policejních preventistů, která tu pravidelně prochází, ti na trávníku vstanou z podložky a povídají si vestoje – vyhlášku, že si lidé nesmí sednout nikam mimo lavičky, už sice město před dvěma lety zrušilo, ale sedět na trávě nebo na schodech se nově smí jen bez deky nebo podsedáku. Přísný smysl pro pořádek je tady znát na každém kroku: v ulicích je všude uklizeno, nesmí se parkovat mezi domy, stromky podél cesty, jeden jako druhý, jsou opatřeny zelenými zavlažovacími pytli.

01
Autor: Milan Jaroš
02
Autor: Milan Jaroš
03
Autor: Milan Jaroš
04
Autor: Milan Jaroš
05
Autor: Milan Jaroš
06
Autor: Milan Jaroš
07
Autor: Milan Jaroš
08
Autor: Milan Jaroš
09
Autor: Milan Jaroš
10
Autor: Milan Jaroš
11
Autor: Milan Jaroš
13
Autor: Milan Jaroš
14
Autor: Milan Jaroš
15
Autor: Milan Jaroš
16
Autor: Milan Jaroš
17
Autor: Milan Jaroš
18
Autor: Milan Jaroš
19
Autor: Milan Jaroš
20
Autor: Milan Jaroš
Celá fotogalerie Zavřít fotogalerii

Vloni město začalo ve velkém vedle volného použití veřejného prostoru bojovat i s průvodním znakem tuzemských chudých lokalit – praktikami, pro něž se vžil pojem „obchod s chudobou“. Byty v Rotavě, stejně jako v mnoha dalších místech Sudet, skoupili ve velkém byznysmeni, většinou cizinci, a pak do nich ubytovali za přemrštěný nájem romské rodiny, přes které k nim tak doputoval státní doplatek na bydlení. Tohle se v Rotavě vloni rozhodli změnit: starosta s týmem radních začali byty skupovat zpět pro město, přesně podle doporučení odborníků, kteří se Česku léta snaží vnuknout recept na narovnání životních šancí pro největší českou menšinu – mít i pro chudé z okraje společnosti veřejné bydlení.

„Tam bydleli Turkovi, už je to prázdné,“ nakukuje čtyřicátnice s pytlíkem rohlíků v ruce do holého bytu v přízemí paneláku, „ti už taky někde zmizeli. A další to čeká.“ Procházka městem přinese jména dalších nedávno „zmizelých“ romských rodin, které město vytáhlo z náruče obchodníků s chudobou: odkoupilo střechu nad jejich hlavou, ale vzápětí je z města vyhodilo pryč. To, co zdálky vypadá jako záblesk vstřícnosti, dostává při bližším pohledu docela jiné kontury. Rotava našla nový způsob, jak své romské obyvatele bez náhrady zbavit domova a vytlačit je do okolních měst. A připomíná opět otázku, proč tato země nebyla za posledních dvacet let schopna se viditelně posunout v soužití se svou největší minoritou.

Odejít. Ale kam?

Rodiny z paneláků směrují návštěvu bezpečně k lidem, kteří už o domov přišli nebo jsou na řadě, protože město právě odkoupilo od soukromníka jejich byt. Funguje to tady tak, že už prodávající majitel na přání města nájemníkům těsně před prodejem neprodlouží smlouvu, což většinou není nic složitého – hodně lidí tu má smlouvu na měsíc, kterou jim majitel bytu po úhradě nájmu smluvní doložkou vždy o měsíc protáhne. Město tak kupuje byt s nájemníky bez smlouvy, které může rovnou vyhnat.

Na konci bloku jde zrovna domů do postele Ladislav Koky, říká, že je utahaný, protože celý den na brigádě v nedalekém městě pokládal zámkovou dlažbu. Jde si ustlat do 3+1, v němž žije se svou ženou a dětmi, ale ve kterém už nemá co dělat – nedávno byt odkoupilo město. „Byli tady už z radnice i s policajtama, že na nás dají žalobu, jestli hned neodejdeme. Sháníme, kde se dá, ale s pěti dětmi nás nikde nechtějí, nevím, co budeme dělat,“ říká pan Koky. Tři jeho děti chodí v Rotavě do základní školy a nechce se jim přecházet do jiné, nejmladšímu jsou dva. „A tady už teď není kam jít, město všechno skupuje,“ krčí Ladislav Koky rameny.

 

V Rotavě žije přibližně pět set Romů, to je asi šestina místních obyvatel. Lidé, kterým čeští Romové říkají „Češi“, mají jasno – že je to moc. „Tak si mají udělat pořádek sami mezi sebou,“ říká starší žena před obchodem, která se nechce představit, protože „no to víte, já se představím a je po mně“, na argument, s nímž souhlasí – že lidí, kterých mají sousedé plné zuby, je tu jen pár procent.

I_obalka_R26
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R26
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 35 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Ivana Svobodová

redaktorka

Ivana Svobodová
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Napsal/a jich celkem 561

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte