Co bude největší výzva, které bude Česko čelit, a jaké je podle vás řešení?

Z koronavirové krize ohrožující zdraví občanů se zrodila krize ekonomická a z nás se pomalu stávají profesionální krizoví manažeři. Šok, nebo chcete-li krize, je ale zároveň příležitostí narušit zaběhané stereotypy, naši neochotu měnit věci, riskovat a vydávat se na nejistou cestu změn. Vracet se do zajetých kolejí by bylo asi to nejhorší, co bychom mohli udělat. Když přemýšlím, kam by se naše země, a ekonomika především, měla posunout, napadá mě příznačné motto ZÍTŘEK. Pod každým z písmen tohoto slova lze najít jeden směr, kudy se vydat:

Změna myšlení

Místo o maximalizaci zisku a růstu za každou cenu se stále více hovoří o udržitelnosti. O omezení plýtvání zdroji, a to nejen přírodními, včetně už nyní čím dál vzácnější vody, ale i lidskými. Německý ekonom a zakladatel Světového ekonomického fóra Klaus Schwab na setkání v Davosu opakovaně hovoří o tzv. stakeholder kapitalismu. Tedy o ekonomickém zřízení, ve kterém firmy už nebudou usilovat jen o co nejvyšší výdělek, ale pod tlakem společnosti budou nuceny sladit své podnikatelské cíle s dlouhodobě udržitelným fungováním světa. Kvůli krizi budeme i víc diskutovat o udržitelnosti rozpočtových schodků. To obnáší přemýšlet nejen nad potřebností nebo zbytností jednotlivých výdajů, ale i nad novým a dlouhodobě udržitelným systémem zdanění. V tom našem je už dlouho zapotřebí snížit zatížení práce a kompenzovat toto snížení takovými úpravami, které lépe usměrní existující tržní selhání a negativní externality typu…