Kultura

FILM TÝDNE

V ruských archivech leží zpráva, v níž si zástupce sovětské kinematografie monitorující stav československého filmu ve druhé půli sedmdesátých let stěžuje na kalamitní stav naší produkce. Točí hlavně stará garda bez představivosti. Mladí se nedostávají ke slovu. Na festivalech není o kdysi slavnou kinematografii zájem. Za něco stojí snad jen tvorba autorů československé nové vlny Věry Chytilové a Jiřího Menzela, kteří z generace rozprášené po invazi vojsk Varšavské smlouvy zbyli. I řadě normalizátorů na Barrandově docházelo, kam film dovedli. A že je třeba s tím něco dělat. Třeba dát skrz skřípající zuby větší prostor právě Chytilové. Jedním z výsledků rozhodnutí je snímek Kalamitaz roku 1982, který je nyní k vidění na YouTube kanálu Česká filmová klasika.

Režimu poplatný scénář o milicionářích zachraňujících lidi ze sněhem zasypaného vlaku údajně koloval po Barrandovu jako horký brambor. Ústřední dramaturg Ludvík Toman jej tedy nabídl Chytilové. Jednak se snažil vzpurné režisérce zadat prorežimní látku, zároveň snímek s hrdinou, který se zapojí do pracovního procesu na železnici, spadal do kurzu točit filmy „pro mladé a o mladých“. Chytilová scénář přijala v roce 1978 s podmínkou, že jej přepracuje.

V jejím pojetí se idealistický a pochybující vysokoškolák Honza (Bolek Polívka) ocitá v kolizní situaci. Přeruší studium a zkouší najít hlubší smysl života jako strojvůdce. Chytilová jeho cestu staví na setkání s plejádou lidí: od zaměstnanců…