Na sobě dvě vrstvy ochranného oděvu, respirátor a průhledný štít přes oči. K tomu umělé světlo zářivek, aseptické prostředí, tíseň při pohledu na pacienty v předpokoji smrti. Po pár minutách se špatně dýchá, člověka začne bolet hlava a nejvíc se všeho by si přál být kdekoli jinde, jen ne tady. Zdravotníci ale mají limit trochu jinde. „Snesitelné jsou první tři čtyři hodiny, pátou jste už naštvaný a šestou je to opravdu nepříjemné,“ líčí lékař Michal Otáhal útrapy situace, kdy se kvůli ochrannému oděvu nelze napít ani si dojít na záchod. Vítejte v první linii boje s koronavirem.
Stejně jako zprávy z jiných podobných center v zahraničí, i návštěva resuscitačního oddělení pro pacienty s Covid-19 ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze potvrzuje, jak klíčovou roli v záchraně života hrají plicní ventilátory a další komplikované přístroje. Dostatek aparatur s milionovými cenovkami, o jejichž existenci panovalo před začátkem pandemie jen mlhavé tušení, je teď otázkou života a smrti. Ještě důležitější jsou ale lidé schopní si s takhle složitou technikou poradit. Zatím je jich dost, přesto současná krize nastoluje v tomto ohledu nepříjemné otázky.
Co nejméně barev
„Dobrý den, přišla jsem si s vámi zacvičit. Položím vám ruce na hrudník a budeme spolu dýchat,“ říká laskavě rehabilitační sestra starší ženě na lůžku. Pacientka je pod sedativy, připojená na plicní ventilátor, a pokud lze soudit, své okolí vůbec nevnímá. Proč tedy to oslovení? „K lidem se chováme, jako by tu byli pořád s námi, při vědomí,“ vysvětluje Michal Otáhal, který je vedoucím lékařem zdejšího „Resuscitačního oddělení – urgentní příjem“ pracoviště KARIM, součásti 1. LF UK a VFN v Praze. Pacienti někdy dostávají k lůžku třeba i fotky rodin nebo jim sestry nosí od příbuzných jejich oblíbená jídla. Pokud nejsou totiž takzvaně intubovaní, mají tracheostomii, otvor v oblasti krku, kterým jsou připojeni k přístroji pro umělou plicní ventilaci, mohou být nejen ponecháni v bdělém stavu, ale dokonce i jíst a pít. „Chlapům někdy k chuti vrátit se do normálního života pomůže, když jim rodina přinese pivo,“ vypráví lékař.
K tomu teď ale mají nedobrovolní „klienti“ jeho oddělení daleko. V poslední březnový den je nemocnými s Covid-19 obsazeno pět z deseti lůžek tohoto oddělení, na šestém leží pacient, u něhož se nákaza nepotvrdila, ostatní jsou zatím prázdná. Je tu i mediálně známý taxikář (není na zde uvedených fotografiích pacientů, pozn. red.), který, možná částečně i díky nasazení experimentálního léku remdesivir, již unikl nejhoršímu. Ostatní, vesměs lidé buď staršího věku, nebo s dalšími zdravotními problémy, jsou ale ve vážném stavu. Jednomu pomáhá v dýchání kyslíková maska, dalším švýcarské plicní ventilátory s cenou pohybující se kolem milionu korun.
Něco přes metr vysoký štíhlý přístroj s displejem v horní části spojují s pacientem plastové hadice. Má dva základní úkoly – dopravit do plic kyslík a odvést z nich oxid uhličitý. Nasazuje se v situaci, kdy je pro nemocného dýchání již příliš namáhavé, dýchá moc rychle, nebo když mu klesá množství kyslíku a roste množství oxidu uhličitého v krvi. „Dochází k únavě dýchacích svalů, někdy jsou pacienti již na konci sil,“ říká Michal Otáhal. „Ne nadarmo je jeden z nejhorších prostředků trápení lidí waterboarding, kdy mají pocit, že se dusí.“
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 35 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
