Představte si soutěž o nejvýraznější mladou evropskou aktivistku, v jejímž finále je Greta Thunberg. Vypadá to, že globální celebrita boje se změnami klimatu nemůže mít vážnou soupeřku. Počátkem prosince ji ale porazila osmadvacetiletá Češka Johanna Nejedlová, která se věnuje úplně jiným tématům. Učí rodiče, jak mají s dětmi mluvit o sexu, barmany, jak řešit sexuální obtěžování jejich hostů, a úplně všechny faktu, že sex má být příjemný a musí si to myslet oba jeho aktéři. Spoluzakladatelka spolku Konsent to dělá s lehkostí, která evidentně boduje i u nejmladší generace.

Získala jste cenu Women of Europe pro aktivistky do třiceti let za „posilování hlasu mladých žen v Evropě“. Kdy jste měla naposled pocit…

… že jsem mladá?

Ne. Že jste posílila hlas mladých žen.

Naposled před čtrnácti dny, kdy nám napsala jedna holka o tom, jak jela na výlet do Budapešti, a protože je právě single, tak se přihlásila na Tinder, s někým se tam propojila a dohodla si s ním rande. Ale na cestě domů k tomu klukovi jí došlo, že vlastně nechce spát s někým, koho nezná. Dlouho se rozhodovala, jak mu to má říct, jestli mu to vůbec má říct, a k tomu všemu měla pocit, že když už si něco začala, tak to musí dokončit. Nakonec se odhodlala, on to vzal v pohodě a nabídl se, že ji doprovodí domů.

Zvenčí to nezní úplně jako zázrak prozření. Co tahle story znamená pro vás?

Jestli o něco usilujeme, tak přesně o tohle – aby si lidé uměli vytyčit hranice a nedělali nic, co jim je nepříjemné, jenom proto, že mají pocit, že se to má. Reakce toho děvčete znamená, že práce, kterou děláme, má smysl. Chceme, aby lidé respektovali druhé, vnímali jejich signály a k sexuálnímu násilí ideálně vůbec nedocházelo. My tady nejsme proto, abychom něco vyhlašovali do světa.

A sbírali ceny.

A konejšili si ega. Jsme tady proto, aby se lidem líp žilo. Ozývají se docela často, zhruba jednou za čtrnáct dní. A nejen ženy. Nějaký kluk napíše, že zkouší o konfliktech mezi lidmi jinak přemýšlet, že se zeptal žen ve svém okolí a pomohlo mu to zformovat si pohled, který předtím neměl. Nebo holka, která chodí do naší svépomocné skupiny a potkává se s dalšími lidmi, kteří zažili nějaké násilí. A může si tam povídat třeba o tom, jak to má říct svému klukovi.

Mluvit i o mužích

Zní to dobře, ale zároveň je možné namítnout, že ženy už přece v dnešní době není potřeba posilovat, protože prostě mají možnost se ozvat. Proč je to tedy nutné?

Možnost sice teoreticky mají, ale pořád k tomu nejsou dostatečně povzbuzované. Jako holčičky jsme vychovávané k tomu, abychom byly poslušné a abychom si nechaly mnohé líbit. Když vás kluci tahají za vlasy, tak vám řeknou, že to znamená, že se jim líbíte. Když v sedmé třídě říkáte holkám, že je to vlastně super, když jim někdo trochu ubližuje, tak jak od nich můžete očekávat, že se o pár let později budou umět vůči tomu vymezovat? A i když to udělají, stejně jim pořád někdo vykládá, že ozývat se nemají, že dělají z komára velblouda a vůbec že mají být rády, že o ně někdo jeví zájem. A neplatí to jen pro toto téma – ženy mají třeba možnost se vyjadřovat v on-line prostoru, ale často to nedělají, protože jsou shazovány nebo sprostě napadány.