Za Dvořákem mezi holuby

Když týden necvičí, už to na své hře slyší. Nehledě na to, že koupání v mořské vodě rozleptává mozoly na bříškách prstů. Jako dítě na to míval zlepšovák. „Koupával jsem se v igelitových rukavicích od benzinky, které jsem si na zápěstí oblepil izolepou. Vypadal jsem jako úchyl a nakonec to stejně moc nepomáhalo,“ vzpomíná Tomáš Jamník s velkým pobavením. Má čerstvě po dovolené a dvoutýdenní pobyt s rodinou na španělském pobřeží vyřešil tak, že jednu letenku navíc koupil i svému violoncellu a denně si prsty udržoval ve formě krátkým cvičením.

Oceňovaný sólista, ale také výrazný organizátor hudebního života s nakažlivou chutí překračovat žánry i komunity se připravuje na vystoupení, které považuje za vrchol své sezony. Ve středu 11. září přednese na festivalu Dvořákova Praha se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu Koncert pro violoncello A dur. Rané dílo Antonína Dvořáka má v Jamníkově repertoáru i srdci velmi speciální místo. Není to skladba amerického období, ale dílo tehdy třiadvacetiletého skladatele, který se hledá. Jamník jej hraje právě s důrazem na naivitu, nespoutanost a energii skladatele, který prožívá první lásky, úspěchy i vše ostatní má ještě před sebou. Příprava ovšem neobnáší jen hbité prsty, Jamníka zajímá kdejaký detail ze skladatelova života, který pomůže porozumět jeho dílu, a je této strategii věrný, i pokud jde o žijící autory.

Příběhy skřítků

„Samozřejmě to je do jisté míry pro fajnšmekry,“ říká violoncellista o koncertu A dur,…