Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Rozhovor Krize

Vinit venkov a menší města z nevděčnosti je zjednodušující

S ekonomem Zdeňkem Kudrnou o tom, co je prosperita a co klam a jak poznat nástup další krize

Zdeněk Kudrna
Autor: Matěj Stránský

Když jdou Češi volit, jako by se většiny z nich nynější konjunktura vůbec netýkala. Bodují protestní strany, naopak otevřenost, ze které země těží, se zatracuje. Měříme prosperitu správně?

Je otázka, jestli se mají dobře všichni a zda prosperita zasahuje do všech oblastí. Asi nelze zpochybnit, že ne. Socioekonomické statistiky jasně ukazují, že bývalé Sudety jsou na tom hůř, a volební mapa tomu odpovídá. Je třeba znát detaily, nejen makroekonomické statistiky. Pokud má velká část populace pocit, že zdejší ekonomický model pro ně příliš nefunguje, a data to potvrzují, tak není překvapením, že jsou rozčarováni a že můžou hledat změnu u populistů.

Jde o pocit, nebo o objektivní fakt?

Netvrdím, že politika je pouze o ekonomice. Je tu spousta symbolických témat okolo identity i iracionálních jevů. Debata o migrantech nemá u nás prakticky žádný smysl, a přesto je to ústřední politické téma. Nemyslím ale, že úplně všechno můžeme hodit na propagandu, ruské trolly a fake news na sítích. I kdyby tu bylo například jen deset procent voličů, kteří mají objektivní důvody k zlosti, tak je to pořád důležité. Když prezidentská volba končí výsledkem skoro fifty fifty, tak právě oni můžou rozhodnout.

Co se s tím dá dělat?

Řešit v celostátní politice reálné problémy. Právě exekuce bijí do očí nejvíc. Dopadly skoro na každého desátého Čecha a po započtení rodinných příslušníků je to obrovský problém. Nastavení poplatků je evidentně neefektivní a nespravedlivé, takže reakce zákonodárců měla být rychlejší. Nebo infrastruktura. Optikou z Prahy víme, že nefunguje D1, ale vedle ní je tu spousta dalších slabých míst. Přitom jezdit do práce 50 minut místo 20 nikdo nechce. Nebo výhledově rychlá železnice, aby všichni vzdělaní neodcházeli z regionů do Prahy. Koukat na makročísla a vinit venkov a menší města z nevděčnosti je příliš zjednodušující.

Jedno z makročísel ukazuje, že průměrná mzda překročila 30 tisíc korun. Poslední roky hodně roste, ale v Německu stejné makročíslo činí tři tisíce eur a tak velká propast hodně lidí irituje – právem, nebo jen nerozumějí ekonomii?

Férovější je srovnávat výkon ekonomiky v paritě kupní síly. Tam jsme na 89 procentech průměru Unie a žebříčkem EU stoupáme nahoru.

Právě tomu se ale těžko věří. Jak se vyrovnat s tím, že Němci pořád berou třikrát víc než Češi?

Historie ukazuje, že dohnat nejbohatší země se podaří jen opravdu výjimečně. Povedlo se to Německu, Rakousku či Japonsku po válce a později asijským tygrům nebo Irsku. Ve všech případech byla klíčová efektivní spolupráce mezi státem a privátním sektorem, kdy politika vlády pomohla vzniku firem v nových odvětvích a národních šampionů. My však žádnou takovou výjimečnou konstelaci nemáme, a tak se jen vezeme a Západ doháníme pomalu.

Jde to nějak změnit?

Stabilní vlády, efektivní státní správa, ochota riskovat veřejné i soukromé investice do výzkumu a rozvoje nadějných odvětví, maximální využití příležitostí EU a v neposlední řadě ochota rozhodnout, jaké programy ukončit a na jaké vsadit. Je to riskantní, neboť to může skončit jen prošustrováním veřejné podpory. Ovšem kdo nic inovativního nezkusí, těžko může aspirovat na rychlejší dohánění.

V Polsku či Maďarsku politici vydávají nízké platy za nespravedlnost nebo rovnou za nový typ kolonialismu,. Je to demagogie, nebo něco, o čem má smysl debatovat?

Kolonialismus stál na brutálním drancování podřízených zemí. My jsme součástí volného trhu EU, o jehož pravidlech spolurozhodujeme. Není to žádná totalitní struktura, ale prostor, kde máme široké pole působnosti pro nastavení vlastní hospodářské strategie.

Využíváme ho?

Právě že ne, stále nedokážeme přijít s jakoukoli inovativnější strategií rozvoje. Pak převládá pocit bezmoci, který nahrává populistům. Ti viní kohokoli, jen ne naši neschopnost zorganizovat si vlastní stát. Ovšem historicky nástup populismu bývá předvojem změn, kdy racionální politické síly reagují a prosadí reformy.

 

 

I_obalka_R03
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

I_obalka_R03
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 42 článkům z tohoto vydání.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Jiří Nádoba

redaktor, fokus

nadoba
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte