Výsledky voleb do Evropského parlamentu jsou nejednoznačné, což znamená, že každá strana může do jisté míry vyhlásit vítězství. Pravicoví populisté posílili, totéž ale platí pro některé jasně levicové strany, jako jsou Zelení. Jediným nezpochybnitelným závěrem je, že přitažlivost tradičních stran, jež dominovaly evropské politice od roku 1945, znovu ochabla a jejich moc zeslábla.
Volby jsou ale často zpožděným odrazem sociálních změn. Veřejnost si nějaký problém uvědomí a začne se jím zabývat často až ve chvíli, kdy je v podstatě zažehnán. Soustřeďme se na dvě otázky, jež podle většiny pozorovatelů pohánějí populismus na Západě: strach z přistěhovalců a nedostatek ekonomických příležitostí. V obou případech se zdá, že krize sice pominula, hněv však trvá.
Nová realita
Počet přistěhovalců přicházejících nelegálně do Evropy je na nejnižším bodě za posledních pět let. V roce 2018 překonalo Středozemní moře ve snaze vstoupit do Evropy zhruba 150 tisíc lidí, o 89 procent méně než v roce 2015. Výsledek odráží spolupráci Evropy se zeměmi v severní Africe a na Blízkém východě, posílení tamních hranic a podporu ekonomického rozvoje, kombinovanou s přísnějším azylovým režimem. Žadatelé o evropský azyl jsou nyní odmítáni v poměru 2 : 1, to je pravý opak statistiky z roku 2015.
Ve Spojených státech jsme svědky něčeho podobného. Přistěhovalectví z Mexika, tedy otázka, o níž Donald Trump emotivně řečnil, když ohlašoval svou kandidaturu, se v podstatě otočilo do protisměru.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
