V jedné věci panovala minulý týden na světovém ekonomickém fóru v Davosu nápadná shoda. Z Evropanů, kteří se tam chopili mikrofonu, vyzařovalo sebevědomí. „Evropa prochází transformačním momentem,“ konstatovala šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagarde, bývalá francouzská ministryně financí, a pokračovala: „Je cítit obnovená důvěra ve společnou správu věcí v Evropě. Evropští lídři věří ve vládu práva, věří ve volný obchod, věří v sebe samé.“
Není těžké uhodnout proč. Před půldruhým rokem mnozí zvonili společné Evropě umíráček, protože se z ní rozhodla odejít Velká Británie, na obzoru se rýsovalo vítězství populistů v dalších zemích a ekonomika eurozóny stagnovala. Loni se však začal vracet na kontinent optimismus. Marine Le Pen, nazývaná nejnebezpečnější ženou Evropy, prohrála prezidentské volby a po ní další antisystémoví politici, eurozóna začala růst a důvěra obyvatel kontinentu ve společný projekt vzrostla napříč všemi státy sedmadvacítky.
Krátce před davoskou schůzkou navíc došlo k průlomu ve vyjednávání nové vládní koalice v Německu a do středu pódia se tak vrátila žena, k níž většina Evropanů, dle průzkumů, vztahuje optimismus: Angela Merkel. Ta měla v Davosu úvodní projev, po ní následoval francouzský prezident Emmanuel Macron a pozornější posluchače nenechali na pochybách. Evropa se rozhýbala, chystá se nová…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
