Bavit se podivnostmi

Musí to být docela příjemné starosti. Celý život sbíráte umění, a jak vaše síly s přibývajícím věkem ubývají, přemýšlíte, co s kolekcí udělat, aby vydržela pohromadě i „po vás“. Podobné úvahy v posledních letech běžely hlavou Jiřímu Kohoutkovi, sedmaosmdesátiletému kunsthistorikovi, který ve svém domě díky letitému přátelství shromáždil bezkonkurenční výběr z díla malíře Jaroslava Vožniaka (1933–2005).

Řešení se nedávno našlo. V pražském Museu Kampa se o adventu otevřela rozsáhlá výstava Jaroslav Vožniak, jež veřejnosti představuje výsledek Kohoutkových jednání s institucí sběratelky Medy Mládkové. Většinu své sbírky Kohoutek muzeu daroval, zbytek za dobrou cenu prodal na základě přesvědčení, že v renomovaném prostoru budou Vožniakovy obrazy v nejlepších rukou. Pro představu, o jak významný počin se jedná, připomeňme, že loni Vožniak dosáhl svého aukčního maxima, když byl jeho olej z roku 1977 prodán za bezmála milion. Kohoutkova sbírka (a tím i výstava) přitom nabízí pohled na ještě lepší období malířovy kariéry.

Oltář s Audrey Hepburn

S tvorbou rodáka ze Suchdola u Příbrami se Kohoutek poprvé setkal už během studií dějin umění. „V roce 1949 jsem z několika Vožniakových kreseb poznal jeho mimořádné výtvarné nadání pro uměleckou tvorbu,“ vzpomíná v katalogu výstavy. A je to důležitá informace: v čase nástupu dogmatického socialistického realismu, který z veřejného prostoru vytěsnil jakékoli jiné výtvarné projevy, nebylo běžné, aby se kunsthistorici…