V posledních týdnech jste se možná doslechli o dvou zdánlivě nesouvisejících událostech, které spolu ale ve skutečnosti významně souvisí. V New Yorku dal starosta Bill de Blasio najevo zájem zrušit náročný přijímací test na osmi veřejných newyorských středních školách a zahájil omezené kroky k přijímání většího počtu černošských a hispánských studentů. V Bostonu se vynořila nová zjištění vinící Harvardovu univerzitu, že v rámci přijímacího procesu systematicky diskriminuje Američany asijského původu. Oba případy pocházejí z velmi rozdílných oblastí, oba ale odkazují k útoku na jeden ze základů moderní společnosti – meritokracii.
Na myšlenku meritokracie se dnes útočí z mnoha stran. Na pravici ji stoupenci Donalda Trumpa vnímají jako kódové označení pro odtažitý establishment, který se na obyčejné a tvrdě pracující Američany dívá spatra. V Británii bylo zase volání tamější premiérky Theresy May po meritokratičtější společnosti napadáno zleva jako koncept, jenž vede k elitářství a nerovnosti.
Připomeňme si, za jakých okolností se meritokracie stala základní organizační ideologií západní společnosti. Před jejím nástupem lidé stoupali po společenském žebříčku díky neformálnímu uzavřenému systému, který upřednostňoval bohatství, sociální status a rodinné konexe. Jak popisuje ve své fascinující knize The Big Test (Velká zkouška) Nicholas Lemann, Ameriku řídili až do padesátých let minulého století na všech úrovních bílí protestanté anglosaského původu (známí pod…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
