Napřed malá exkurze do historie. Typickým rysem energetiky minulých desetiletí byl nezájem o náklady, za něž se elektrický proud vyráběl. Monopolní energetické společnosti s oblibou uskutečňovaly velké investiční akce, u nichž šlo jen málo o cenu. Státy vyžadovaly zajištění přísunu elektrického proudu, a čím větší investiční akce byla, tím více spokojenosti se rozprostíralo do okolí.
Odpovědní politici a manažeři energetických firem navíc měli velké elektrárny rádi už ve fázi jejich rozestavěnosti: ti první se mohli naparovat před voliči, jak řeší energetickou bezpečnost země. Ti druzí dostávali z miliardových zakázek už ve fázi jejich realizace finanční odměny. V jejich stínu pak stáli různí lobbisté, kteří za zprostředkování zakázek pobírali provize. Cena elektráren a elektřiny se neřešila, nebylo to zvykem, trh s elektřinou neexistoval.
Od devadesátých let minulého století se začal i v obchodě s elektřinou trh prosazovat. Sítě se čím dál více propojovaly, na scénu vstoupila energetická burza a stále větší roli začal hrát prodej elektřiny, nikoli jen výroba. Ceny navíc výrazně ovlivnily dotace do obnovitelných zdrojů a jejich výrazné zlevňování. Velké investiční akce, zejména jaderné elektrárny, začaly být ekonomicky riskantní, protože stavby menších zdrojů získávají snáze povolení a úvěry, nevyžadují tak vysoké bezpečnostní nároky a rychleji reagují na potřeby trhu. A především produkují levnější elektřinu.
Česká debata o dostavbě jaderných bloků, která nabírá na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 51 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
