Dva příběhy o jedné bombě

Pokud se tento týden v Singapuru skutečně setká Donald Trump s Kim Čong-unem, což bude po předchozích zkušenostech jisté teprve v okamžiku, až se společně objeví před televizními kamerami, nebude úplně snadné pochopit, co ze schůzky vlastně vyplývá. Oba do ní vstupují s velmi rozdílným čtením situace. Vyprávějí vlastně dva odlišné příběhy.

První je slyšet z Washingtonu a zní přibližně takto: Geniální lídr kombinací své inteligence, tvrdosti a charakterové neotřesitelnosti přinutil pomateného protivníka ke kapitulaci. To se nikomu z jeho předchůdců nepodařilo a svědčí to o tom, že současný prezident měl od počátku pravdu a je chytřejší než ostatní.

Druhý zaznívá z Pchjongjangu zhruba následovně: Geniální lídr kombinací své nadpřirozené rodové inteligence a charakterové neotřesitelnosti přinutil zákeřnou imperialistickou supervelmoc ke kapitulaci. To se hned tak někomu nepodaří a svědčí to o jeho nenahraditelnosti.

Z perspektivy Washingtonu dokázal Trump zabránit nebezpečnému Kimovi v použití jaderných zbraní. Z hlediska Pchjongjangu Kim dokázal jaderný program dokončit a právě ho začal používat. Nikoli ovšem způsobem, jakým se zpravidla straší a který byl použit pouze v Hirošimě a Nagasaki, ale tak, jak se jaderné zbraně používají obvykle: jako prostředek vydírání, nátlaku, páky k vyjednávání.

Kdo má plán

Jak se tedy vlastně pozná, že schůzka skončila pro Západ úspěchem? Trump žádá „úplné, ověřitelné a nevratné jaderné odzbrojení“. Pokud…