Využít svou šanci

V útrobách rozlehlé budovy v pražském centru, v níž sídlí Komunistická strana Čech a Moravy, najdeme na jedné z chodeb i štítek se jménem Karel Sýs. Pozapomenutý básník, jenž v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století patřil mezi tvůrce, kteří otevřeně podporovali komunistický režim (a on podporoval je), se před týdnem nečekaně opět ocitl ve středu pozornosti. Poslanci KSČM, SPD, ANO, ČSSD a Pirátů ho společně navrhli na státní vyznamenání. Sýsova nominace vyvolala vlnu kritiky. Jak může být oceněn umělec, jehož jméno symbolizuje éru normalizace, během níž mnoho jiných autorů nesmělo publikovat? Sýs navíc hlasitě odmítá polistopadový vývoj a rok 1989 v minulosti přirovnal k mnichovské zradě. Poslanci hlas pro režimního umělce obhajují argumentem, že vyznamenání se nedává za ideové postoje, ale za kvalitní uměleckou tvorbu, kterou básník podle nich v sedmdesátých a osmdesátých letech vykazoval.

„Co chcete slyšet? Třicet let jsem nikoho nezajímal, a teď se najednou proti mně rozjela štvanice,“ reaguje jednasedmdesátiletý muž na neohlášenou návštěvu ve své kanceláři. „Co jsem měl podle vás dělat? Nechat se zavřít do vězení?“ rozčiluje ho kritika, že coby komunistický prominent vydával jednu knihu za druhou, zatímco spousta jeho vynikajících kolegů nesměla publikovat. Komunistická éra byla podle tohoto muže jednoznačně lepší než dnešní komplikovaný svět, který básník vnímá jako sobecké místo, v němž lidé vyměnili mezilidské vztahy za zábavu a konzum. „Viděl jsem…