A o tomhle tématu chceš opravdu psát? Copak je to aktuální? Existují k němu vůbec nějaké seriózní podklady, nebo jde o pochybný koncept terapeutů s bujnou fantazií? A vážně se chystáš čtenářům předkládat informace načerpané ze serveru, který se jmenuje Předrátujte mě? Co tomu asi tak řekne šéf vědecké rubriky?
Bylo to o fous, ale zvítězili jsme. Káravý hlas, který nám našeptával výše zmíněné pochybnosti, jsme laskavě vyslechli a ukonejšili ho, jako když se řvoucímu děcku vrazí do pusy dudlík. Pak jsme se celí rozechvělí pustili do psaní. Nebýt této útěšné operace, dnes byste se nedozvěděli, že ve vaší hlavě žije bytost, která vám může zkazit nejen článek, ale i život. Vnitřní kritik.
Detekce chyb
S tímhle fenoménem přišli během 20. století psychoterapeuti ve snaze pojmenovat sebekritické myšlenky, jež sužovaly a sužují řadu jejich klientů. Mívají podobu vnitřních hlasů a vlastně trápí občas každého. Pokud vám někdo někdy naservíroval lahodné jídlo s dovětkem, že se moc nepovedlo, protože brambory měly být měkčí a omáčka hustší, v hlavě mu právě úřaduje jeho vnitřní kritik. Síla takového kverulanta, jemuž se v moderní psychologii říká „negativní samomluva“, ovšem prudce narůstá, pokud člověk trpí neurózou, depresí či úzkostí. Otravný rýpal se mění v nenávistného perzekutora, který dokáže svého nositele zdeptat i kvůli neumytému nádobí nebo pětiminutovému zpoždění.
Ano, vnitřní kritik bývá obecně vnímán jako negativní fenomén, který člověku snižuje sebevědomí,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
