Mezi televizí a exekucemi
Jak se má správně projevovat zájem o voliče z „druhého břehu“
Ta otázka je vlastně docela zajímavá: Jaká témata jsou dostatečně naléhavá, aby se k nim vyslovili známí umělci během televizního přenosu z předávání filmových cen? V Americe to byla kampaň #MeToo. V Česku promyšlené, opakované útoky prezidenta na veřejnoprávní média. Přesto tahle poměrně logická volba nesklidila souhlas ani od všech Zemanových kritiků. Sociálními sítěmi proběhla debata o pokrytectví privilegovaných starajících se o televizi, pro niž sami občas pracují, ale klíčové problémy současnosti ignorují. „Dnešní doba potřebuje jinou angažovanost. Postrádám solidaritu vůči lidem, kteří nevítězí,“ prohlásila v Českém rozhlase Plus dokumentaristka, novinářka Apolena Rychlíková, jedna z účastnic večera, během něhož došlo k předání Českých lvů a proslovům proti prezidentu Zemanovi.
Rychlíková se sama řadí do vyhraněně levicových pozic, odkud zaznívají věty typu: „K čemu je nám svoboda pohybu, když lidé stejně nemají na cestování peníze?“ Reprezentanti těchto názorů, soustředění například kolem časopisu Alarm, často tvrdí, že obrana liberální demokracie, podle nich mnohdy přepjatá, nesená „laciným antikomunismem“, odvádí pozornost od toho nejpodstatnějšího: zájmu o problémy lidí deprimovaných chudobou. To znamená rodin s minimální mzdou, v exekuci, lidí ve vyloučených lokalitách, mnoha svobodných matek. Výčitky směrem k nepřátelům liberální demokracie, hlavně k Zemanovi, Okamurovi a komunistům, nemohou mít úspěch, říkají a píší autoři Alarmu, pokud politici a lidé s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
