Určitě to znáte. Sedíte na pracovní poradě, školní besídce či u rodinné večeře a najednou si všimnete, že se vaše mysl zabývá něčím úplně jiným než tím, co se odehrává před vašima očima. Hádá se se sousedem kvůli novému plotu, plánuje sobotní výlet nebo třeba žádá šéfa o zvýšení platu.
Česky se tomu někdy říká denní snění, anglické „wandering mind“ (toulavá mysl) je ovšem přesnější, protože fantazírování tvoří jen menší část téhle vnitřní mentální produkce – častěji v duchu plánujeme budoucnost nebo si přehráváme scény z minulosti.
Je zajímavé, že zatímco různé spirituální tradice vždy považovaly umění ovládat tenhle mentální automatismus za klíčový předpoklad osobního štěstí i duchovního růstu, psychology fenomén donedávna nijak zvlášť nezajímal. Výzkumy z posledních let ovšem dávají mistrům meditace v mnohém za pravdu. Ačkoli jedna otázka zůstává stále otevřená: je toulání mysli pro naši duševní pohodu výhradně nežádoucí, nebo může být také něčím prospěšné?
Na cestách
Experti se domnívají, že zvířata nic podobného nezažívají. Když lev kráčí savanou, je (pravděpodobně) plně zaměstnán přítomnou situací, kterou vnímá svými smysly. Nepřemýšlí o antilopě, kterou měl včera k večeři, ani nefantazíruje o její vypasené sestřenici.
U člověka se toulání v myšlenkách zřejmě vyvinulo během evoluce a jde o projev téže kapacity, která nám umožňuje plánovat náš život. Výzkumy ukázaly, že sklon k toulání souvisí s velikostí tzv. pracovní paměti, což je schopnost mozku…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
