Už se máš na co těšit

X

Promiň, řekla unaveně a omluvně, když se objevila v čekárně a sklopila oči.

Máš se mnou trápení, šeptala, ale nebyl to jejich obvyklý spiklenecký šepot. Byl to tichý hlas, přemáhající vysílení, snažící se uniknout zpod poklopu, který ji přidušoval. Vůbec ne, odpověděl a hledal další slova, která nepřicházela. Objal ji za křehká ramena a políbil do propocených vlasů. Snažil se nevidět zapůjčený župan, stejnokroj narychlo zmobilizované armády, vybrané k padnutí v první obranné linii. Stáli uprostřed na okamžik ztichlé bitvy a oba si to uvědomovali. Záložáci, co doufali, že na ně jen tak nedojde.

Vím, že jsi na mě mluvil, ale já byla na cestě a uháněla, nevím jak, jestli jsem letěla, nebo mě někdo táhl, prostě jsem se vzdalovala někam hrozně daleko. Tvůj hlas mě doháněl a zněl tak naléhavě, ale já nemohla odpovědět, protože mi tou rychlostí fičel vítr kolem uší a slyšela jsem jen jeho pískání. Bylo mi líto, že ti nemůžu nic říct, ale taky jsi vypadal trochu legračně, jak jsi se moc snažil, abych ti odpověděla, pořád jsi mluvil a já měla vypnutý zvuk.

Pak se všechno zpomalilo, jako když během pár pater přibrzdí rychlovýtah sjíždějící ze sedmdesátého patra. Zastavila jsem a kolem bylo naprosté ticho, co je jen vysoko v horách. Jen tam nebyl ten pisklavý vítr. Tmavé mraky se výhrůžně valily kolem mě, jako kdyby na mě chtěly dělat ramena. Najednou jsem všude kolem viděla netvory a ďábly a jejich poskoky. Každý byl úplně jiný, někteří byli velcí a tlustí jako…