Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker se na podzim 1989 stal účastníkem těžké autonehody, která ho bezprostředně po srážce uvrhla do kómatu, a zůstaly mu trvalé bolesti při chůzi. Shodou náhod se to stalo v době, kdy se hroutila železná opona. Když pak lucemburský politik po bezmála třech týdnech opět nabyl vědomí, svět, který si pamatoval, byl tentam. V následných rozhovorech Juncker přiznal, že měl co dělat uvěřit nové realitě.
O čtvrt století později při sporu mezi západní a východní Evropou o uprchlické kvóty, v němž Evropská komise sehrála důležitou roli, se tahle událost stala zdrojem jízlivých kuloárních poznámek. Juncker by si prý měl zkusit vzpomenout, že existuje i východní Evropa, a dokonce je součástí EU, nebo že slíbil nerozdělovat Evropu podél bývalé železné opony.
Autoři těchto poznámek z řad východoevropských politiků si mohli užít i minulý týden, kdy se komise rozhodla dál hnát Česko, Polsko a Maďarsko k soudu kvůli neplnění kvót. Šlo totiž o krok, který čekal málokdo. Uprchlické kvóty, jinak rozmisťování azylantů do členských států podle daného klíče, už dávno nejsou těžiště migrační politiky EU. Momentálně se pracuje na její změně a pozornost se přesunula jednak k pomoci zdrojovým zemím migrace a zadruhé ke zrychlení nutných procedur, aby uprchlické tábory v Řecku a Itálii nepraskaly ve švech. Někteří lidé tu totiž čekají dva a více roků na verdikt, jestli dostanou azyl. A než by čekali, většina jich raději uteče a zvyšuje počet nelegálních…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
