Když se majitel nakladatelství Labyrint Joachim Dvořák 2. ledna dozvěděl o smrti Johna Bergera, nesmutnil ani tak kvůli odchodu britského spisovatele, umělce a klíčové figury výtvarné teorie 20. století. Devadesát let byl požehnaný věk a Berger nejspíš stihl napsat, říct a zažít, co potřeboval. Dvořáka zejména mrzelo, že už mu nemůže poslat čerstvý český překlad jeho knihy Způsoby vidění.
Publikace již od prvního vydání z roku 1972 patří k pilířům uvažování o obrazech pro nepřeberně studentů a milovníků umění vůbec. Ovšem většinou je k dostání s původním černobílým obrazovým doprovodem. Česká verze ji vybavila barevnými reprodukcemi stejných děl a některé zastaralé ukázky (to se týká především kapitoly o reklamě) nahradila čerstvějšími příklady. Jestli snad někdo pochybuje o aktuálnosti pětačtyřicet let starého textu, tahle verze ho jednoznačně vyvede z omylu.
Rozřezaná Venuše
Berger byl provokatér a pro globální výtvarnou scénu s ním bylo těžké vyjít. Záměrně nevystudoval žádnou univerzitu, protože si chtěl zformovat myšlení sám a „být svobodný“ od cizích vlivů. To mu v akademicky akurátním prostředí udělalo spoustu přezíravých nepřátel. Ale jak jeho věhlas stoupal, paradoxně se sám časem stal povinnou univerzitní četbou a srdnatě se na něj odvolávají další a další teoretici, především ti levicově orientovaní. Bylo to právě silné „levičáctví“, které po druhé světové válce jako jeden z prvních vrátil do hry, když navázal na takzvanou frankfurtskou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
