Soud hidžáb
Ředitelka Střední zdravotnické školy Ivanka Kohoutová (druhá zleva) a studentky, které ji přišly podpořit k pražskému obvodnímu soudu; listopad 2016

Nejvyšší soud se zastal somálské dívky, která chtěla na zdravotnické škole v Česku nosit hidžáb. Zákaz muslimského šátku při teoretické výuce nemá podle něj žádný legitimní cíl. Česká republika musí akceptovat a tolerovat náboženský pluralismus, nesmí diskriminovat či bezdůvodně zvýhodňovat některý z náboženských směrů, rozhodl. Ayan Jamaal Ahmednuur tvrdila, že pražskou Střední zdravotnickou školu v Ruské ulici opustila poté, co ji ředitelka při zahájení školního roku v září 2013 vyzvala, aby si sundala hidžáb i na teoretickou výuku. Původně prý byly domluvené, že šátek bude odkládat jen při ošetřovatelské praxi. Dívka se domáhala omluvy a 60 000 korun.

U Obvodního soudu pro Prahu 10 ani Městského soudu v Praze neuspěla. Nyní se musí obvodní soud případem zabývat znovu a bude vázaný názorem Nejvyššího soudu, podle kterého dívka prokázala nepřímou diskriminaci v přístupu ke vzdělání z důvodu náboženství. Soud uznal, že vyznávání islámu a nošení hidžábu je v českých poměrech neobvyklé a vzbuzuje v některých lidech paušalizující obavy. V rozhodnutí však apeluje na toleranci jako občanskou ctnost. 

Reklama
Reklama

Ředitelka školy Ivanka Kohoutová řekla, že rozhodnutí soudu zatím nebude komentovat, protože ho ještě neobdržela. Loni dostala od prezidenta Miloše Zemana medaili za zásluhy o stát. Konkrétně ji Hrad ocenil jako „statečnou ženu v boji s netolerantní ideologií“. Také ministerstvo školství napsalo, že se zatím k verdiktu nebude vyjadřovat. Veřejná ochránkyně práv Anna Šabatová, která se od počátku postavila na stranu studentky, naopak rozhodnutí soudu přivítala. Jako doplnění při této příležitosti odemykáme komentář, který vznikl ještě před prvním rozsudkem. Pokud podobné články oceňujete a chcete je číst pravidelně, staňte se naším předplatitelem.


 

Tento pátek bude u Obvodního soudu pro Prahu 10 vynesen docela důležitý rozsudek. Soudkyně Daniela Čejková oznámí, jestli střední zdravotnická škola ze stejného obvodu porušila práva své nové – a teď už bývalé – studentky ze Somálska Ahmednuur Ayan Jamaal. Ta před lety utekla z domova před sňatkem s islamistou, v Česku dostala azyl. Chce tady žít, integrovat se, chodit do práce. Naučila se česky, přihlásila se do školy. Jako konzervativní žena a muslimka nosí šátek, hidžáb. Před nástupem na střední zdravotnickou školu si domluvila, že během praxe nebude trvat na šátku zakrývajícím kromě hlavy i krk, ke školní výuce s ním ale nastoupila. Když ředitelka požadovala jeho sundání, mladá žena podle své advokátky nabídla, že si vezme menší šátek, který by zakrýval pouze krk. Vedení školy to opět odmítlo, studentka tedy do školy nenastoupila a zažalovala školu o odškodné za diskriminaci.

Pozorní čtenáři novin odpustí, patrně tento příběh dobře znají. Jeho zopakování ale slouží pouze jako vytyčení hřiště, na němž se spor zpočátku pohyboval. Obecně platí, že z velkého vlivu náboženství na školskou výuku nikdy nevzešlo nic dobrého, tady jsme ale od něj evidentně daleko. Česko nečelí tlaku muslimské komunity ohledně ústupků ve veřejném a politickém životě. Ani se nedají v dohledné době čekat, protože zdejší muslimové tady tvoří méně než půl promile společnosti.

Není jasné, proti komu namíří své nálady příště.

Tweetni to

Pokud bychom tedy měli definovat v tomto ohledu veřejný zájem, pak to není nutnost odolat náboženským tlakům, ale potřeba integrovat muslimy, kteří tady žijí. Mimo jiné vzít je do škol a pak na pracovní místa i za situace, kdy se navenek identifikují s islámem, tedy zcela legálním náboženstvím.

Jeden z nejznámějších odpůrců islámu s Česku, zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček, postup školy obhajuje s tím, že všichni si mají být rovni před zákonem. Pokud tedy školní řád zakazuje pokrývky hlavy, musí na tom škola trvat. Jenže školní řád není zákon, ale soubor předpisů s nějakou logikou, kterou je dobré ctít. Podobné zákazy se do školních řádů dávají proto, aby se zamezilo výstřednímu oblečení studentů. Nikoli aby se stanovilo dogma, jež vylučuje jakékoli výjimky, které jsou škodlivé, teprve když podkopávají důvěru v předpisy jako takové. Jak by ale snadno odůvodnitelný šátek jedné studentky mohl znevěrohodnit školní řád jako celek, zvlášť když hidžáb bez problémů nosí na českých školách víc muslimských dívek?

Věc, která se dala při troše vstřícnosti řešit domluvou, se proměnila v drama s celostátním dopadem. Ahmednuur Ayan Jamaal, toho času zaměstnaná jako recepční, k soudu ze strachu nechodí. Zato tam nechybí bojovně naladěný dav dobře organizovaných křesťanů, které musela soudkyně minulý týden vykázat ze soudní síně, protože – bůhvíproč – začali zpívat Kde domov můj. Dav, jemuž pravidelně dodávají kuráž svojí přítomností poslankyně ODS Jana Černochová, její stranický kolega Václav Klaus ml., Stanislav Křeček nebo bývalý rocker František Stárek, zvaný Čuňas, budí svojí neskrývanou nenávistí víc obav než jeden kompromis s jednou studentkou. Člověk totiž neví, proti komu ji namíří příště.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Marek Švehla

zástupce šéfredaktora

svehla
Přečtěte si více článků od tohoto autora/autorky. Od roku 1994 jich napsal/a 2200

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte