Mozek vybavený objektivem
Populární selfíčka nejsou tak přízemní, jak se na první pohled zdá
Amatérské fotografování vypadalo dříve jinak. Ti zvídavější se snažili zachytit obrazy míst, kterými putovali. Rodinné typy nainstalovali před známou pamětihodnost partnera či partnerku, nejlépe s houfem dětí a milovaným Alíkem. Jenom technicky vyspělejší jedinci vybalili stativ a s výrazem šíleného inženýra nastavili na fotoaparátu samospoušť. Pak mohl do skládačky výše zmíněných motivů vstoupit obličej samotného fotografa a jako třešničku na dortu doplnil kolekci o autoportrét.
Dnes je selfíčko standard. Pozorovat jeho vznik je pak velká zábava. Autor textu takhle před pár týdny sledoval hordy čínských turistů pózujících se speciálními tyčkami v ruce v jedné z evropských atrakcí. Pózy byly zjevně nacvičené, někdy krkolomné. Dívky byly nalíčené, často jako do filmu. Čas nebyl vybrán náhodou, horda dorazila na místo těsně před západem slunce, když je nejlepší světlo.
Proč tohle vlastně moderní člověk dělá? Nejde totiž vždycky o nevinnou zábavu. Za poslední dva roky zahynulo ve snaze pořídit strhující autoportrét po celém světě doložitelně 125 lidí, nejčastěji pádem do hlubiny či v důsledku utonutí. V Indii, která je podle statistik Mekkou tragicky zesnulých selfíčkářů, dnes existují zóny, v nichž je z bezpečnostních důvodů pořizování autoportrétů zakázáno. Tedy ještě jednou: co se děje v hlavě, která tak silně zatoužila zvěčnit svůj vlastní obraz?
Instinktivní odpověď obvykle zní: Nic moc. Selfíčko se zdá být téměř symbolem moderní povrchnosti a nezájmu dnešní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
