Český film je válka

Váš debut Osmdesát dopisů byl autobiografický. Vyprávěl i o absenci vašeho otce, který v půli osmdesátých let emigroval do Británie. Teď se vám téma otec–syn vrací v Křižáčkovi naplno v příběhu rytíře hledajícího svého syna. Je vztah otec–syn vaše zásadní téma?

Nevím, jestli klíčové, ale nějak se mě drží. Samozřejmě jsem vnímal absenci otce, která na nás s maminkou dopadla. Zároveň jsem ale věděl, že přestože jeho odchod přinesl nejistotu, otevřel nám i nové možnosti, zkušenosti. Nejistota vlastně umožňuje člověku růst. Křižáčka jsem si původně s Osmdesáti dopisy nespojoval, protože mají úplně jiné kulisy, ale najednou se to tam objevilo během psaní scénáře i natáčení a až úplně na konci jsem si uvědomil, jak jsou oba filmy příbuzné. I v některých konkrétních scénách nebo napojeních střihu.

Co vlastně dělá tatínek?

Je stavař.

V Británii se živil stavařinou?

Ne. Když v roce 1986 emigroval, vedla Británii Margaret Thatcher. Na jednu stranu to bylo konzervativní období, na druhou ale byla otevřená politickým uprchlíkům a přijímala lidi z celého světa, pokud byla nějakým způsobem porušována jejich lidská práva. Otec musel začít od začátku. Někde svařoval na stavbě a postupně se vypracoval na manažera.

Jak odchod do emigrace nesla matka a jak vy?

Na Anglii často vzpomínáme doma jako na období,…