Bohuslav Sobotka není tím typem politika, kterého davy milují, vynášejí do nebe a chtějí si s ním fotit selfíčka. Dokonce i když se usměje, čeká člověk spíše varování, jestli nezapomněl podat daňové přiznání, než ohlášení nějaké dobré zprávy. Sobotkovo úřednické držení těla a slovník byrokrata nezanechává v lidech emoce, což je v dnešní politice zásadní handicap. Stále více politiků (ale i novinářů či intelektuálů) tvrdí, že pokud neřeknou něco peprného, nikdo si jich nevšimne. Přesto Sobotka vyhrál minulé parlamentní volby, sestavil kabinet, přečkal několik pokusů o puč a vydržel v čele vlády až do konce volebního období, což se v Česku naposledy povedlo v roce 2002. Úctyhodný výkon, který však evidentně spotřebuje veškeré síly. Minulý týden oznámil, že odchází z vedení ČSSD, aby strana získala větší šanci na úspěch ve volbách.
Těžká mise
Pozice českého premiéra není zrovna ideální post. Všichni jej považují za nejmocnějšího muže v zemi, ale ve skutečnosti je ve vládě první mezi rovnými. Může sice například odvolávat ministry, zároveň tím však riskuje pád vlády, protože se koaliční strany mohou urazit. Když se něco podaří prosadit, novináři i veřejnost jdou s chválou hlavně za ministrem financí, i když ten jen naplňuje rámec, který mu určil premiér a koaliční rada.
Už jsme to několikrát psali, tak jen ve zkratce, Sobotka vládl za velmi nepříznivých okolností. Z Hradu mu pod nohy kutálel klády Miloš Zeman, zezadu ho podkopával Andrej Babiš, k tomu uprchlická…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
