Nikomu se nestýská
Seriál Pobřežní hlídka se vrátil jako film pro neexistující publikum
V devadesátých letech nebylo možné je minout. Svalnatí opálení plavčíci v červených bermudách a jejich kolegyně s proporcemi modelek rekrutované z řad dívek Playboye zabydleli na jedenáct let televizní vysílání od Německa po Filipíny. Příběhy plavčíků, kteří si hrají na policajty, se poprvé objevily na obrazovce v roce 1989, po jedné sezoně zmizely, ale o dva roky později chytily druhý dech – a postupně je koupily stanice ve sto padesáti zemích světa.
Formule slunce, písek a odhalená kůže na vypracovaných tělech, jejichž zobrazení balancovalo na hranici soft porna, zabrala a producenti hlásili přes miliardu diváků u jednoho dílu. Svého času se Pobřežní hlídka honosila titulem nejsledovanější seriál historie a statisticky šlo o nejvýraznější kulturní americký vývoz dekády.
Pověst však valnou neměl. Doboví kritici jej odmítli jako balast a přezdili ho na Babewatch, navíc byl spojovaný i s negativními dopady kulturního imperialismu. V očích teoretiků válcoval místní kultury obrazem fantaskní Ameriky s pochybnými hodnotami včetně uvolněné sexuální morálky. A v duchu myšlenek francouzského filozofa Jeana Baudrillarda mluvili o „kulturním AIDS“.
O fanouškovské základně čekající na filmovou verzi nebo další inkarnaci jako v případě Twin Peaks či Farga tak nemůže být řeč. Studio Paramount nicméně vsadilo na to, že „tam venku“ je dost z bývalého publika, které se i v době internetu rádo na chvíli vrátí na prosluněné sexy pláže. A že někteří přijdou…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
