Do Bosny a Hercegoviny se člověk může vydat, protože a) miluje hory, b) chce zažít vyhlášený noční život v Sarajevu, c) aby na vlastní oči viděl místa války, která vypukla na jaře před dvaceti pěti lety. Mě sem mimo jiné zavedl komiks Bezpečná zóna Goražde od Joea Sacca, dokukomiks, který se pomocí obrázků snaží zachytit reálné události.
Na černobílých kresbách americký novinář popisuje své postřehy z opakovaných návštěv Goražde, města, kde OSN v letech 1992–1995 provozovala jednu z takzvaných bezpečných zón, uzavřených oblastí, v nichž slíbila muslimským obyvatelům ochranu před rejdící srbskou armádou. Podobně jako v Srebrenici a dalších „bezpečných“ zónách ale modré přilby obyvatele Goražde ochránit nedokázaly. Saccův komiks je svědectvím o brutálních vraždách, příbězích bývalých sousedů, kteří proti sobě najednou pálili ostrými střelami, ale také třeba o bizarních večírcích v zatemněných obývácích. Obrázky namísto fotografií a absence barev Saccovi umožňují vyprávět i ty nejhorší hrůzy s jedinečnou poetikou a citlivostí.
Letos v dubnu to bylo přesně čtvrt století, co Srbové město na východě Bosny obklíčili. A člověku se tu nechce moc věřit, že právě takhle mohou vypadat kulisy pekla. Cesta sem se kroutí mezi lesnatými kopci, na kterých právě rozkvétají krokusy, petrklíče a jabloně. Všude bzučí včely a v bistrech u cesty voní grilované jehněčí. Výšlap do strání si ale člověk rozmyslí, dodnes je lemují v Bosně už spíš výjimečné nápisy „zaminováno“. Cedule na…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
