Miloš Urban sice vzal čtenáře do reklamní agentury a vyzýval k zapálení parlamentu, jeho knihy jsou přesto spíše postmoderní podobenství než aktuální romány. Spisovatel do nich rád zapojuje historická témata, staví hrdinovi do iniciační cesty osudové ženy, elixíry, tajemné předměty i krvavé vraždy. A plochá současnost je většinou tím, co v porovnání s minulostí neobstojí; teprve v jejich sjednocení můžeme snad nalézt smysl.
Této rozmáchlosti odpovídá poměrně komplikovaná stavba knih, flirtování s žánry i výpůjčky ze západní kultury. Tentokrát se ovšem Urban rozhodl, že se bez historie a mysterií obejde – a napsal milostný příběh v čase moderních technologií. Matěj Rund je průměrný třicátník pracující na pozici metaPRisty a v osobním životě single neschopný hlubšího vztahu, jehož vzrušuje svět zastavený hledáčkem fotoaparátu. Jednoho dne jím v pražských ulicích zaostří Věru Barvířovou. O deset let mladší studentku s velkýma nevinnýma očima a vzhledem, který muže často přitahuje – už ne dívka, ještě ne žena. Osloví ji, aby se ve vší počestnosti stala jeho modelkou, a s ní začne v jeho žilách tepat krev.
Mozaika se neskládá
Banální milostný příběh ovšem autor dle zvyku hned několikrát komplikuje. V první řadě právě aparátem jako prostředkem odcizení, přes nějž Matěj Věru vnímá. Instruuje ji do pozic, kupuje jí šaty, říká jí, jak se dívat, a hubuje ji za kila navíc. Vše proto, aby v něm (i dalších pozorovatelích) vyvolala patřičné pocity. Dívčiny názory přitom…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
