Letos jich bude znovu zhruba milion a Ivana Vodičková má v plánu se přidat. Než se nad ránem 1. ledna 2017 nad poslední skleničkou rozloučí s přáteli, zakončí silvestrovský večírek svým oblíbeným rituálem. Do ruční baličky vloží malou hrst vlhkého tabáku, důvěrně známým pohybem z něj vyrobí cigaretu a zapálí si. Vychutná si každý šluk, protože – jak říká – kouření ji vždycky hrozně bavilo. Tahle cigareta má být ale její poslední.
„Už dlouho chci přestat, protože můj partner je nekuřák. Sice tolerantní, ale mně už je ta situace nekomfortní,“ vysvětluje sedmadvacetiletá Ivana, která pracuje jako produkční v malé propagační firmě. „Navíc tři z mých prarodičů zemřeli na onkologická onemocnění, tak nechci dopadnout stejně.“
Pokud bychom hodnotili její šance vydržet bez cigarety čistě z hlediska statistiky, nejsou vysoké. Z údajů Státního zdravotního ústavu vyplývá, že z přibližně milionu Čechů, kteří se ročně pokusí s kouřením sami skončit, jich uspějí pouhá čtyři procenta.
A Ivana dopředu tuší, co bude nejtěžší. Zůstat v práci sedět sama u stolu, když její tři kolegové společně vyrazí na terasu, aby si nad popelníkem dopřáli zaslouženou odměnu a zároveň „probrali ty nejdůležitější věci, které se vždycky řeší u cigára“. Pozorovat, jak si její kamarádka při setkání u vína zapaluje jednu od druhé a slastně vtahuje modravý kouř. „Budu hrozně nervózní a asi nebudu v lednu moc chodit ven,“ uvažuje mladá společenská žena o svých prvních týdnech bez tabáku. „Ale mám trochu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
