Při jeho otevření padala hodně vzletná slova. Že představivost je nebezpečná, protože odhaluje pravdu. Že máme svět poslouchat ušima svého srdce. Nebo že bychom potřebovali snížit povrchovou rychlost našich životů. Jenže když se na jedno pódium vedle sebe postaví Leoš Válka, Martin Rajniš a Karel Janeček, nějaký ten patos je nutné čekat. Galerista, architekt a mecenáš, díky kterým se nad holešovickým Centrem současného umění DOX od minulé soboty vznáší Gulliver. Multifunkční objekt a socha v jednom, stavební dílo, jež v porevolučním Česku nemá obdoby (foto na str. 59).
Dvaačtyřicet metrů dlouhá vzducholoď vyrobená ze dřeva a oceli se na střeše galerie stavěla od jara. Válka k tomu dlouho odmítal cokoli říct. Jasné bylo jen to, že podle klasického zeppelinovského tvaru půjde o maketu vzdušného korábu. Rovněž se dalo čekat, že podle použitých materiálů a rukopisu bude jejím autorem Rajniš, který obdobnou technikou postavil třeba poštovnu na Sněžce. A taky že o pokrytí pětadvacetimilionového rozpočtu se podělí Válka s Janečkem a dalšími spolumajiteli DOXu (Liborem Winklerem a Václavem Dejčmarem), protože tak to ve své instituci dělají vždycky.
Po vernisážové sobotě je jasné i pozadí celého projektu. Gulliverem si totiž Válka splnil další sen. Po vybudování největší soukromé síně v republice chtěl znovu dokázat, že přes podfinancování zdejší kultury tu lze dělat věci, na které je potřeba nejen spoustu peněz, ale hlavně hodně odvahy. Přišlo mu, že chladnou architekturu DOXu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
