V rozlehlé kanceláři sedí před monitory počítačů tiše dvacítka lidí a šéf na ně dohlíží ze zasklené kukaně v zadní části místnosti. Z oken je výhled na panoráma Varšavy. Jsme v patnáctém patře zbrusu nového, ještě dostavovaného věžáku a podobných kanceláří je nad námi i pod námi celá řada. Třeba vývojové centrum korejského technologického gigantu Samsung. Jen v této kanceláři je ale trojice několikametrových obrazovek s mapou Evropy.
Hranice Evropské unie je 80 tisíc kilometrů dlouhá a kdo chce vědět, co se právě teď děje na kterémkoli místě téhle klikatice táhnoucí se po souši i moři od Kanárských ostrovů až po sever Finska, je na správném místě – v operačním středisku evropské pohraniční stráže Frontex. Sem proudí informace ze všech hraničních přechodů a pohraničních hlídek. Každá malá kruhová značka na levé obrazovce představuje skupinu lidí, které pohraničníci v posledním roce zachytili na souši nebo ostrovní pevnině. Všechny tečky jsou zelené, žádná bílá. To znamená, že v předchozích minutách se žádná nová uprchlická skupina, jež se nelegálně snaží dostat do Unie, neobjevila.
Ani dokonale hlídaná hranice problém Evropy nevyřeší.
Na prostřední obrazovce naopak v záplavě zelených koleček bliká těch bílých rovnou deset. Většina nedaleko libyjských břehů. Tato obrazovka patří mořské hranici a bílé značky signalizují, že právě teď nějaká loď zachraňuje imigrantskou bárku z vod Středozemního moře. Obrazovka…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
