Příští generace

Dnes žijí v Británii asi dva miliony černochů, něco přes tři procenta celkového počtu obyvatel. Sčítání lidu je rozděluje do dvou hlavních kategorií: „černí Afričané“ a „karibští černoši“. Až do přelomu století měli karibští černoši většinu. Ale africká populace se do roku 2011, za deset let, zdvojnásobila. Tím však změny nekončí: přestože karibští Britové se mají podstatně lépe než jejich afričtí sousedé, demografické a vzdělávací trendy naznačují, že se to brzy může otočit.Dějiny britských černochů nezačaly až ve 20. století. Cestovatel a kronikář George Best psal v roce 1578 o setkání „s Etiopanem černým jako uhlí, přivedeným do Anglie“. Ale britská černošská populace začala růst až od čtyřicátých let 20. století, ve dvou imigračních vlnách. Ta první přivedla ve čtyřicátých až šedesátých letech k britským břehům chudé obyvatele Karibiku. Druhá, která začala na konci osmdesátých let, přišla z Afriky. Vedle migrantů z venkovských oblastí a uprchlíků ze Somálska a Zimbabwe se objevili také bohatí Nigerijci a Ghaňané.

V Mechanickém pomeranči

Střetnutí těchto dvou skupin můžeme dobře ilustrovat na Thamesmeadu, východním předměstí Londýna s největší koncentrací afrických obyvatel. Ponuré obytné věžáky, kde Stanley Kubrick natáčel Mechanický pomeranč, jsou přeplněné, říká Mabel Ogundayová, čtyřiadvacetiletá členka místní rady. Lidé, kteří se v nich těsnají, jsou většinou nájemníci. Byt tu vlastní pouze necelá čtvrtina Afričanů, mezi karibskými černochy je…