Takhle se to nedělá

Indie není první země, která provedla náhlou, drastickou reformu své měny. Avšak precedenty – včetně Barmy v roce 1987, Sovětského svazu v roce 1991 a Severní Koreje v roce 2009 – nejsou nijak povzbudivé. V Barmě vypukla revolta, Sovětský svaz se rozpadl a Severokorejci začali hladovět. Byly to další důvody k tomu, aby indický premiér Nárendra Módí řádně připravil půdu, než 8. listopadu nečekaně oznámil, že stahuje dvě bankovky s nejvyšší nominální hodnotou (500 a 1000 rupií, v dolarech 7,30 a 14,60). On to však neudělal a důsledkem je zfušovaná reforma, která – i kdyby dosáhla svých stanovených cílů – způsobí zbytečné škody.

Obchody okamžitě přestaly přijímat staré bankovky. Lidé si je mohou do konce roku uložit v bankách nebo je vyměnit – buď za bankovky s nižší nominální hodnotou, anebo za nové: 500 a 2000 rupií. Obíhající hotovost (86,4 procenta celkové hodnoty) se náhle změnila v neplatná platidla, což vyvolalo předvídatelné a zbytečné obtíže. Je už příliš pozdě – a politicky nemožné – začít znovu, ale Módí by měl dělat víc, aby škody alespoň omezil. A měl by opustit svůj chybný způsob vedení, kterým tento chaos způsobil.

Déšť peněz pro vládní truhlici

Plán měl chvályhodný cíl. Jeho počáteční popularita vycházela z myšlenky, že budou zaslouženě potrestáni chamtiví boháči, kteří mají nelegálně získané balíky peněz. Ten, kdo by nemohl vysvětlit zdroje svého bohatství, by čelil trestnému zdanění. Je to také ve shodě s Módího prohlášením, slibem, že…