Ráno 11. září 2001 jsem mířil po dálnici přes Long Island k domu svého známého, kde jsem chtěl strávit několik týdnů prací na nové knize. Po hodině jízdy jsem z hudební stanice přeladil na zprávy a s hrůzou jsem poslouchal, že do věží Světového obchodního centra narazily dva dopravní letouny. Okamžitě jsem otočil auto, věděl jsem, že můj „klid na práci“ je pryč. Totéž platilo pro celou Ameriku.
Vzpomenout si dnes na náladu devadesátých let je obtížné. Studená válka skončila víceméně podle představ Spojených států. Svět, jež byl do té chvíle ekonomicky a politicky rozdělen na dvě části, se spojil. Desítky zemí od Latinské Ameriky přes Afriku po Asii, dříve oddaně vyznávajících socialismus, nyní směřovaly k demokracii a kapitalismu a stávaly se součástí světového řádu, o němž dříve tvrdily, že je nespravedlivý a imperialistický.
Zlatá devadesátá
Amerika devadesátých let byla ponořená do debat o ekonomice a technologiích. Informační revoluce se právě rozjížděla. Dnes se snažím svým dětem vysvětlit, že internet a mobilní telefon, jež tvoří nepostradatelnou součást jejich světa, pro většinu lidí tehdy vůbec neexistovaly. Právě na počátku devadesátých let otevřely AOL a Netscape před lidmi poprvé možnost brouzdat na internetu. Revoluční technologii prolamující vládní cenzuru a otvírající v zemích komunistického bloku svobodnou cestu k informacích předtím představoval fax. Když chtěl stratég Albert Wohlstetter popsat význam tohoto zařízení, napsal do deníku The Wall…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
