Finská autorka Katja Kettu se proslavila románem Porodní bába a její povídkový soubor Sběratel dýmek na knihu zachycující temnou kapitolu finských dějin velmi volně navazuje. Nejedná se o pokračování, ale vystupují tu některé shodné postavy. Povídky jsou navíc propojeny nejen kouřem z dýmek jejich majitelů, ale proplétají se zde také jejich osudy. A hlavně: jejich tón je podobně vášnivý jako v Porodní bábě.
Proud příběhů je vybočený, až surreálný, a líčením hrůz, sexuálních scén a násilností nedopřeje oddech. Jako by všechno muselo být dořečeno a výsledný dopad na čtenáře měl mít razanci palice, která rozbije dosavadní povědomí o druhé světové válce. Sovětská letkyně Livia Smolenko, která si nechá vymýt mozek natolik, že je jí možné naočkovat toxoplazmózu, aby se nebála ničeho na světě, černošská zajatkyně kdesi u lovců sobů, kteří obcují se sviňuchami, misionář mluvící ptačí řečí, transgender nevěstinec v Rio de Janeiru, údajný Rasputinův syn. Pokaždé je to válka jinak, než by člověk očekával.
Autorka si nelibuje v samoúčelných hrátkách s jazykem a jejím nástrojem jsou především příběhy, přesto používá velmi expresivní jazyk, působivé metafory a přesné obrazy. Když si například Livia Smolenko, která pochází z nejnižší společenské vrstvy, ve výcvikovém táboře polepší, konstatuje: „Koblihy, čaj a uzeniny. Pro holku, která na oslavu osmnáctin snědla krysu, to byl přepych.“ A také je ve vší té pochmurnosti válečných časů dost vtipu. Přesto by…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
