65_A_foto_Iveta Polochová_R19_2016
Autor: Iveta Polochová

Pondělní chladné ráno, půl šesté. Dvacet nás rozespale stojí na náměstí Míru před kostelem svaté Ludmily. Usrkáváme horký čaj a přikusujeme bábovku a perník, které pár lidí předešlý večer napeklo. Za chvilku se chystáme uprostřed Prahy postavit polní nemocnici Lékařů bez hranic.

Střih: Stojím uprostřed Iráku. V pět hodin ráno do nás vycházející slunce už celkem slušně pere rtuť na teploměru nemilosrdně stoupá. Před námi leží obrovská hromada beden a pytlů, ukrývající polní chirurgickou jednotku. Ta už za dva dny musí být plně funkční a přijmout první pacienty s válečnými zraněními.

Reklama
Reklama

Střih zpět do Prahy: Polní nemocnice, která tu má vyrůst během dne, je „simulovaná“ – jde o stejnojmennou výstavu, jež sem doputovala z Berlína. Má ukázat, v jak náročných podmínkách pracují zdravotníci, kteří se jako jedni z prvních objevují v centrech válečných konfliktů, humanitárních krizí, přírodních katastrof a epidemií po celém světě. A také přiblížit osudy lidí a pacientů, kterým pomáháme. Kromě jiného má ale také upozornit na vzrůstající počet útoků na tyto striktně neutrální nemocnice. Za poslední rok jich byly desítky, proto tu visí logo přeškrtnuté zbraně. Tu nesmí nosit nikdo z personálu ani nikdo z ochranky.

Já jsem byl povolán ze své mise v Iráku, abych tady polní nemocnici spolu s dobrovolníky postavil a technicky zabezpečil. Oproti podmínkám tam by to uprostřed Prahy měla být brnkačka. Pomáhají dobrovolníci, hlavně medici a medičky, ale i lidé z naší pražské kanceláře Lékařů bez hranic. Třeba kolegyně Jitka a Lucka, jež celou výstavu během předešlých tří měsíců předpřipravily – zajistily místo, transport z Berlína, zorganizovaly dobrovolníky… K ruce mám také dva německé kolegy, zkušené logistiky Gregora a Jense, kteří výstavu už několikrát v minulosti stavěli.

Teplota je dneska spíše na bundu, ale již po pár hodinách stojí na náměstí první z desítky stanů: postupně na dlažbě vyrůstá provizorní uprchlické obydlí, centrum pro léčbu cholery a eboly, jsou tu provizorní latríny i falešné jezírko s naftovým čerpadlem a zásobníkem vody (protože tam, kde působíme, je voda vždycky obrovský problém). Lze si tady zkusit, jak se měří podvýživa, dozvědět se, jak se léčí malárie, spavá nemoc a podobně.

Atrakcí pro všechny, kdo se na dnešní stavbě polní nemocnice podílejí, je nafukovací stan chirurgické jednotky – stačí pár minut a pomocí elektrického kompresoru roste před očima. Od vybalení stanu z krabice až k přijmutí prvního pacienta by nemělo uplynout více než pár hodin. Vybavení je sice jednoduché, ale profesionální a umožňuje provést až čtrnáct chirurgických operací denně. Na jednotlivé typy zákroků jsou připraveny speciální sety, třeba pro císařský řez nebo operaci břicha…

Chirurgický stan je nafouknutý, fotoaparáty i chytré telefony nadšeně cvakají. Je ale ještě třeba dohlédnout na to, kam přesně vše umístit. Stany musí ukotvit šest tun betonových závaží, je nutné vystavět mobilní oplocení.

Blíží se třetí hodina odpoledne a my dopilováváme detaily – vylepujeme informační bannery, rozmisťujeme poslední rekvizity k jednotlivým expozicím, první kolemjdoucí zvědavci se vyptávají. Výstava může začít.

Zdeněk Müller,

logistik Lékařů bez hranic

 

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte