Francis Ford Coppola si byl vždy jistější v mantinelech klasických žánrů. Rozvolněné formy, v nichž se pokoušel filozofovat a přiblížit artovému, či dokonce experimentálnímu filmu, jenž by více odpovídal jeho image auteura, mu často divočely pod rukama. Jednou takovou divočinou je snímek
Youth Without Youth
(2007) o lingvistovi, který objeví tajemství života. Coppola se tu opírá o berličky formálních ozdob a klopýtá napříč časovými rovinami a metafyzickými kontemplacemi o času a nesmrtelnosti k nesourodému tvaru, na němž je vidět spíš urputná snaha natočit „jiný“ film než schopnost takový film opravdu natočit.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
