Kdo zná, neničí. Nápis vyříznutý v plechu je podsvícený a září nad vchodem do Centra stavitelského dědictví v Plasích jeho poselství. Uvnitř je expozice starých stavebních technik: jsou tu cihly od gotiky po dnešek, v jedné už čtyři sta let otištěná dlaň dělníka, který se o ni ještě před vypálením opřel. V dalších sálech kamna, dlaždice nebo vypínače, jak se měnily v průběhu staletí. Je to zábavné a poučné muzeum a cílem je ukázat veřejnosti historii stavitelství – a možná ji trochu krotit při ničení starého a nahrazování novým.
Totéž co nápis nade dveřmi říká i celá budova, bývalý pivovar cisterciáckého kláštera. Před pěti lety to byla rozpadající se ruina. Dnes je to úpravný žlutý dům, opravený s respektem k původním technologiím, takže část jeho konstrukcí se rovnou stala exponáty. Je to ukázka optimismu a dobře investovaných evropských peněz: chystají se tu akce pro návštěvníky, hospoda má otevřeno a obec získala novou atrakci. A je to i jeden z příběhů s dobrým koncem, na kterých stojí letošní ročenka Česká architektura 2014–2015.
Cit pro okraj
Každoročně dostane jeden architekt zadání vyhledat třicet až pětatřicet nejlepších staveb dokončených v posledních dvou letech. Jeho výběr pak vychází v knize, kterou vydává obecně prospěšná společnost Prostor. Zní to rutinně, tím spíš, že ročenka je už šestnáctá, ale právě osobní výběr z ní pokaždé dělá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
