0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura26. 3. 20168 minut

V hlavě Olgy Hepnarové

Film o dvaadvacetileté vražedkyni potvrzuje, že mladí tvůrci otevírají dveře do světa

Já, Olga Hepnarová

Film Já, Olga Hepnarová přichází do kin se zvláštní dvojznačností. Na jedné straně je zde samozřejmě sám „senzační“ námět – postava dvaadvacetileté vražedkyně, která najela v roce 1973 v Praze náklaďákem do skupinky lidí na chodníku a osm jich usmrtila, za což ji coby poslední ženu odsoudila k trestu smrti oběšením československá justice. U soudu pak zalitovala, že obětí nebylo víc. Na druhé straně je tu černobílá, odtažitá a zvláštně nepříjemná forma snímku, která mu vynesla uvedení v prestižní sekci Panorama na letošním filmovém festivalu v Berlíně, kam se tuzemské filmy běžně nedostávají.

Zájem debutantů Tomáše Weinreba a Petra Kazdy se totiž upínal směrem zcela opačným – od činu dovnitř člověka. A ona zvláštní dvojznačnost jako by jej v něčem i symbolizovala. Vyšli z knižní předlohy Romana Cílka Olga Hepnarová a zajímal je její život, myšlenky a motivace, jež jsou dodnes nejasné a vznáší se nad nimi tajemství.

Reklama

Jakými cestami se dobrala k rozhodnutí, které svou fatálností jako by nepatřilo do tehdejší doby a o němž přitom Rudé právo jen lakonicky referovalo větou: „V úterý odpoledne nezvládla řidička nákladní automobil značky Praga RN.“ A jakou roli v jejím činu hrála společnost – ne nutně normalizační, ale společnost prostoupená odcizením? Je vlastně možné její čin pochopit a má vůbec smysl se o to snažit? Jsou to ambiciózní otázky a ne vždy jasné hledání odpovědí na ně nakonec ze snímku dělá úspěch na půli cesty. Přesto by byla škoda ho…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc