Dutá supervelmoc

Nadšené davy mávaly ruskými vlajkami. Pilotům, kteří se vraceli domů, nabízely ženy v tradičních krojích čerstvě upečený chléb. Podle televizních záběrů to vypadalo, že Putin dosáhl v Sýrii slavného vítězství. Po jeho nečekaném prohlášení, že syrské tažení končí, požaduje Putin uznání – palba byla zastavena a mírové rozhovory začaly. Pochlubil se svými silami a bez ohledu na životy civilistů zachránil režim svého spojence Bašára Asada (přestože se Asad může ukázat jako postradatelný). Ze syrských uprchlíků, kteří se rozptýlili mezi jeho nepřátele v Evropské unii, udělal svou zbraň. A vyzrál na Baracka Obamu, který stále nedokáže pochopit obludnost syrské občanské války i hrozbu, kterou představuje pro americké spojence na Blízkém východě a v Evropě.

Když se však podíváme lépe, je zřejmé, že ruské vítězství zní dosti dutě. Islámský stát zůstává. Mír je křehký. Dokonce i optimisté pochybují, že by diplomacie v Ženevě mohla uspět. Ruský prezident vytvořil vzrušující válečné obrazy proto, aby svým zneklidněným občanům ukázal, že jejich churavějící země je znovu velmocí – nejdříve na Ukrajině a nedávno na obloze nad Aleppem. Hlavní otázka, na kterou si musí Západ odpovědět, zní: kde Putin svoje drama zinscenuje příště?

Učinit Rusko znovu velkým

Putinovo Rusko je mnohem zranitelnější, než jak ho ruský prezident prezentuje. Ekonomice se nedaří. Vzestup cen ropy po roce 2000, kdy se Putin stal prezidentem poprvé, mu z exportu poskytl o 1,1 bilionu dolarů víc, a mohl…