0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura15. 2. 20152 minuty

Labyrint revue 35–36

Labyrint revue 35–36 • Autor: Labyrint
Labyrint revue 35–36 • Autor: Labyrint
Labyrint revue 35–36
Labyrint revue 35–36 • Autor: Labyrint

„Představa, že podstatou demokratického zřízení je transparentnost života jeho občanů, je v základu pomýlená,“ píše na úvod čerstvého dvojčísla Labyrint revue editor Ondřej Kavalír. Otevřenému veřejnému pohledu by totiž měli být vystaveni především ti, kdo mají moc nad kamerovými systémy, chytrými telefony a vůbec všemi těmi internety, na které o sobě v dobré víře zavěšujeme i informace, které jinak důsledně skrýváme. Jenže o jejich úmyslech přehled nemáme. A vzhledem k tomu, že se všeobecným standardem stává nový voyeurismus, touha uspokojovat se pohledem na sebe sama, případně na podobně postižené jedince, dostáváme se do velmi nebezpečné závislosti.

↓ INZERCE
Inzerce Budvar
Inzerce Budvar

Takové je zhruba poselství revue, jejímž tématem je právě nový voyeurismus. Historik umění Václav Hájek tu píše o obcování se selfie, kulturní antropolog Andrew Lass o interaktivním exhibicionismu, komparatistka Markéta Jakešová o dívkách vyrůstajících v přesvědčení, že jsou stvořené coby objekty k prohlížení, a režisérka Hito Steyerlová o planetárním spamu: „Vyfotil vás někdy někdo nahé? Gratuluji – jste nesmrtelní. Tato fotografie přežije vás i vaše potomky, prokáže mnohem větší odolnost než ta nejmasivnější mumie a už teď cestuje do vesmíru a čeká, až se pozdraví s mimozemšťany.“

Jsou tu ovšem i příspěvky autorů, kteří nový voyeurismus využili ve svůj prospěch. Úryvky z deníků spisovatele Larse Noréna, který na 3500 stranách zachytil dvanáct let svého života. Rozhovor s výtvarníkem Martinem Kohoutem, který na YouTube umístil přes 800 videí, na nichž sleduje YouTube. Či rozhovor se spisovatelem Michalem Hvoreckým, jehož on-line deník čte pravidelně přes 5000 lidí.

Vrcholem koncepčně velmi dobře sestavené revue je pak stať sociologa Gavina J. D. Smithe, který zkoumal chování operátorů britských bezpečnostních systémů. A zjistil například, že oni tajemní dohlížitelé jsou vytočení, když jim policisté nařizují, kam mají namířit kamery. „Jak si to dovolují? Nesnáším, když policie zasahuje do naší práce,“ cituje Smith jednoho z nich. Prostě se chtějí jen dívat.

Labyrint revue 35–36
Labyrint, 220 stran


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].