Všichni jsme slídilové

Všichni upíři a jiní démoni noci mají reálné předobrazy. Živí se strachem nikoli v magickém smyslu a tím, že by vysávali energii, ale jednoduše tak, že nám dávají příležitost, abychom se báli, a na tomto prodeji hrůzy jen cynicky vydělávají peníze. Jejich prokletím je, že sami se při tom stávají závislými na adrenalinu, jenž se jim vylučuje při hledání vhodného materiálu, který bude v ostatních vyvolávat strach a zhnusení. Mluvíme tu o prvovýrobcích zpráv, odposlouchávačích policejních vysílaček, kteří po nocích vyjíždějí k dopravním nehodám a jiným místům činu, aby je natočili na videokameru a prodali té nejsvolnější kabelové televizi do ranního vysílání, jež vám neudělá dobře na žaludek. V Americe je toto povolání tak rozšířené, že má i název. Nightcrawler – ten, kdo se plíží nocí. Je skoro s podivem, že o tomto tématu vznikl celovečerní film až teď, neboť téma leželo takříkajíc na ulici.