Odhalovat terorismus je čím dál těžší

Abdelhamid Abaaoud, vůdce džihádistické teroristické buňky, která provedla sérii útoků v Paříži, měl evidentně slabost pro velká slova. „Muslimský svět by se neměl bát nafoukaných křižáckých tajných služeb,“ řekl letos v únoru internetovému listu Islámského státu Dabiq, když burcoval své souvěrce do boje proti Francii. Minulý týden ho v jeho pařížském úkrytu zabilo specializované komando francouzských bezpečnostních složek, jejichž schopnostmi tak opovrhoval.

Abaaoud zemřel šest dní poté, co jemu podřízení spolubojovníci rozpoutali krevaporlití v Paříži. Zprávu o jeho rychlém vypátrání a zneškodnění lze zcela nepochybně číst jako úspěch tajných služeb. Možná je ale i jiná optika: džihádista se v minulosti chlubil, že se mu několika tajným službám dařilo operovat přímo pod nosem a aniž by si toho všimly, přivedl do sousední Belgie dva další teroristy, aby nakonec naplánoval svoji největší smrtonosnou akci. V mnohých konzumentech novinových zpráv logicky zůstala otázka, jak k tomu mohlo dojít?

Na denním světle

Poslední stopa, kterou tajné služby o Abaaoudovi zachytily, byla z konce roku 2014. V té době se vrátil ze Sýrie opět do Evropy a špionům se podařilo zmonitorovat jeho telefonát jistému příteli z Řecka. I když nestál v čele Islámského státu a neměl v něm ani žádnou klíčovou rozhodovací funkci, francouzské i belgické tajné služby ho již řadu měsíců řadily na jedno z předních míst na pomyslném seznamu lidí, po nichž pasou. Abaaouda totiž spojovaly hned s…