Vynález pro každého

Hynek Kasl měl donedávna zkušenost jen s komorním publikem. Tu přednášel kolegům ze Západočeské univerzity, tu v Praze na konferenci, nikdy však nezažil víc než pár desítek hlav v publiku. V září si ovšem třiadvacetiletý bioinženýr v Bostonu rovnou „střihl“ prezentaci před třítisícovým sálem, v angličtině a na půdě prestižního Massachusettského technologického institutu (MIT). Do USA vyrazil se spolužáky z Plzně na soutěž v syntetické biologii. S vynálezem, který umožňuje jednoduše diagnostikovat rakovinu, se utkali s těžkými vahami jako Harvard, Oxford nebo Yale – a odvezli si domů stříbrnou medaili. Pomohl jim k ní jeden zajímavý učitel a odvaha spolupracovat s kolegy mimo hranice svého oboru.

Jasný záměr, výtečný projev

Nástěnku v kabinetu Daniela Georgieva pokrývají anglicky psané poznámky a i do projevu ležérního profesora v mikině a martenskách tu a tam vklouzne americký přízvuk, prozrazující roky strávené v cizině. Georgiev je sice rodák z Plzně, od dětství ale bydlel v USA, kde se ještě před šesti lety věnoval postdoktorskému studiu syntetické biologie a žil s perspektivou profesury v Seattlu. Jeho soukromý život pak ale přinesl nutnost radikálního řezu – a návrat do Česka.

Nositel dvou magisterských a jednoho doktorského titulu si mohl další působiště vybírat a první volba padla na Univerzitu Karlovu. „Praha má přece jen relativně mezinárodní charakter,“ říká charismatický pětatřicátník. Přesto dal nakonec přednost Západočeské univerzitě, a to díky velkorysé nabídce založit tu vůbec první českou laboratoř syntetické biologie, oboru na pomezí genetiky, inženýrství a chemie, který se snaží tvořit dosud neznámé formy života. „Na takovou šanci bych na slavnějších školách čekal celý život,“ podotýká Georgiev. Už čtvrtým rokem zve do svojí laboratoře oproti zvyklostem zdejší akademické půdy, kde spolu jednotlivé obory spíš nekomunikují, kybernetiky, mediky či studenty biologie. „V USA to je běžná věc,“ krčí rameny Georgiev. Rozhodl se ignorovat i hranice Plzně a laboratoř otevřel rovněž studentům Univerzity Karlovy. „V tak malé zemi, jako je Česko, je hra na vlastním písečku absurdní. Dělení se o příležitosti nevede ke ztrátě. Naopak – ať už skončí kdekoli, budou mít vždycky vazbu na moji laboratoř.“

Postupně skládal v Plzni tým, který se zaměřil na programování kvasinek. Společně hledají zjednodušeně řečeno cesty, jak naprogramovat DNA, již potom spojí s DNA pekařských kvasnic a tím jim dají signál k určité akci – rozmnožit se, zabít se, vyhledat ve svém okolí konkrétní buňky a podobně. Loni už měl v tým dostatečnou důvěru na to, aby ho představil bioinženýrské komunitě ve světě: přihlásil své studenty do největšího mezinárodního klání v oboru, soutěže iGEM (International Genetically Engineered Machine), založené ve výše zmíněném MIT. Akce běží už 14 let a Češi se jí účastnili poprvé. Zpráva, že se chystá cesta do Bostonu, přilákala do laboratoře další studenty a sedmičlenný soutěžní tým, který postupně vykrystalizoval, se nakonec rozhodl naprogramovat kvasinky tak, aby v krvi pacienta uměly rozpoznat rakovinné buňky. Georgiev přesvědčil svoje nadřízené, aby škola zaplatila 100 tisíc korun startovné i dalších 700 tisíc v nákladech na výzkum a cestu do USA. „Byla to šance se mezinárodně poměřit, vidět, jak na tom opravdu jsme,“ vysvětluje Eduard Janeček, ředitel inovačního centra, pod kterým Georgiev na univerzitě pracuje. „A pro studenty navíc skvělá motivace, za ten rok se neskutečně posunuli.“

Žádný z členů týmu nebyl starší 24 let a pro mnohé šlo o první spolupráci s lidmi z jiných oborů. „My jsme pomohli hlavně s programováním a webovými stránkami,“ říká kybernetička Anna Sosnová (21). Přírodovědci zase věděli, jak zařídit, aby se na sebe buňky vázaly – a medici měli jako jediní zkušenost s prací s rakovinnými buňkami. Základy oborů svých kolegů si doplnili samostudiem. Všichni obětovali prázdniny a strávili je v laboratoři. Programovali DNA, pracovali na simulacích a webových stránkách projektu, klíčová syntéza DNA se jim však ještě v půlce srpna stále nevedla. Začali tedy ve škole zůstávat i hluboko přes půlnoc, až pár dní před odletem konečně přišli na klíčovou úpravu postupu – a podařilo se.

V USA se utkali s 2700 soupeři z celého světa a s projekty jako nástroj na určení čistoty drog či s přípravkem proti vypadávání vlasů. Na vítěznou College of William & Mary z Virginie (a její software pro tvorbu RNA sekvencí) sice nedosáhli, ostatních 257 škol však porazili a odvezli si stříbrnou medaili. „Měli jasně srozumitelný a inovativní záměr, konzultovali ho se širokou odbornou komunitou a předvedli výbornou prezentaci na fantastické jazykové úrovni,“ shrnuje dojmy poroty Ana Sifuentesová, mluvčí iGEM. Tým teď přemýšlí, jak soutěžní nápad přetavit ve startup. Kdyby se to povedlo, vzešel by z Česka diagnostický test, který by zlevnil určení rozsahu i umístění rakoviny na méně než dolar – tedy cenu pytlíku „přeprogramovaných“ pekařských kvasnic.