Dvojka pro Zemana

Miloš Zeman je v polovině svého prezidentského mandátu. Čas pro bilanci, které se věnují kolegové Ondřej Kundra a Ivana Svobodová, ale také pro úvahy, kdo jej nahradí, tedy pokud ho někdo nahradí.

Odváží se do riskantního souboje? Těžko předvídat, ale jeho rozhodnutí nepochybně ovlivní vnější okolnosti. Jestli se totiž Zeman něčeho bojí, tak je to prohra ve chvíli, kdy je na politickém vrcholu. Proto se také nepokusil znovu obhájit post premiéra a raději přepustil pozici Vladimíru Špidlovi.

Jenže tehdy byla popularita jak Zemana, tak ČSSD na samém dnu, protože šlo o jednu z nejhorších porevolučních vlád. Dnes je sice Zeman rovněž nejméně populární prezident od roku 1989, nicméně situace se může obrátit, pokud bude k dispozici téma, které dokáže využít. Nyní to téma rozhodně má a jmenuje se uprchlíci.

Pro každého populistu je snový problém, v němž se kombinuje lidský strach, nejistota, cizinci (ideálně jiné barvy pleti) a podobně. V tak širokém oceánu si vždycky najde něco, co může rozehrát, a pokud ne, tak si to prostě stvoří, protože znejistělá společnost má sklony uvěřit čemukoli, pokud to zní dost děsivě.

Pakliže se téma uprchlíků udrží ve společenském zájmu a navíc v tak intenzivní podobě jako nyní, dá se očekávat, že Zeman do toho půjde znovu. A bude mít velkou šanci uspět. Za takových okolností by se kandidatury zřejmě vzdal jen tehdy, kdyby zapůsobily „vnější“ síly, jako je třeba zdraví.

Celá galerie

Zemanovi však roste řada schopných nástupců, zmiňme jednoho za všechny – politolog Petr Robejšek. Dnes téměř nelze zapnout televizi či rozhlas, aby tam neburcoval proti Unii a uprchlíkům. Nevíme, jestli by do volby šel, ale šance by měl vysoké.

Mnohem složitější to budou mít liberálnější kandidáti, protože kdo dnes nechrastí zbraněmi (je jedno, že není proti komu), působí jako naivka. Následující rok ukáže, jestli má i tato část zdejší společnosti svého zástupce.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery, šéfredaktor