Jo, to jde,“ říká chlapík, jenž sem zrovna přijel na kole a pozoruje lidi plavající v rybníce Velké Dářko. Daleko od břehu plavou muž a žena, cyklista v parném dni zálibně pozoruje pár hlav těsně nad hladinou a svléká se do plavek. Pak se překvapeně zastaví v pohybu s trikem na prsou: hlavy se najednou v dálce vztyčí metr nad hladinu. Plavci si stoupli – a vody mají pod prsa. „Sakra, tak to jsem přijel k Balatonu.“
Hráz rybníka se tyčí vysoko nad vodní plochou a ta tu každý den neznatelně, ale přece o kousek klesá. Velké Dářko je pořád největší rybník na Vysočině, jen se toto léto trochu smrsknul, stejně jako to udělaly v parném červenci všechny rybníky a řeky v Česku. Do Dářka teď téměř žádná voda nepřitéká. Řeka Sázava, která tu kousek ve Žďárských vrších pramení a Dářko je její první vodní nádrží na cestě ku Praze, teď do rybníka crčí neznatelným pramínkem.
Můžeme to zabalit
O tom, že tu kousek výš v kopcích žulová deska označuje začátek Sázavy, nemá většina z desítek slunících se lidí ani potuchy. Ani o tom, že za křovím u protějšího břehu ten pramen vtéká do rybníka, k němuž přišli hledat v zatím nejteplejším letošním dni osvěžení. Jaromír Fiala ze Žďáru, který si tu každé léto postaví stan a otevře půjčovnu lodí, pozoruje čím dál obnaženější hráz s lehkou nervozitou. Musel už přistavit nouzové molo a pomalu se smiřuje s tím, že to tady bude muset zbourat ještě před koncem prázdnin. Minulý týden už tu nervozitu nevydržel, vzal kajak a jel se na ústí Sázavy…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
