
Byly to civilizační mise, na které sloupkař Pravdy a lásky nedovede zapomenout. V devadesátých letech jezdili do Česka usměvaví Holanďané a Dánové a začali zdejším politikům, urbanistům, občanským aktivistům a někdy i novinářům vysvětlovat, co to je občanská účast na proměnách veřejného prostoru.
Znělo to složitě, obsah ale vypadal přesně tak, jak si idealisté novou demokracii představovali: politici dají peníze na proměnu (nebo také revitalizaci) ulice, náměstí, parkoviště či jiného veřejného prostoru. Svolají místní občany, zeptají se jich, co by asi tak v lokalitě chtěli mít, a tím se radnice potom řídí. Teprve po takto sestavené občanské objednávce dostane zadání architekt a obsluhy bagrů.


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Přízraky ztracených budoucností
Jak stimulujícím materiálem může být hudba










