Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Fokus

Blues o Helmutu Kohlovi

Ve věku 87 let zemřel v pátek ve svém domě v Ludwigshafenu bývalý německý kancléř

Člověk a jeho dějiny. (Helmut Kohl ve Wismaru, 1989, těsně před pádem berlínské zdi)
Helmut Kohl ve Wismaru, 1989, těsně před pádem Berlínské zdi • Autor: Profimedia.cz

Ve věku 87 let zemřel v pátek ve svém domě v Ludwigshafenu bývalý německý kancléř Helmut Kohl. Informoval o tom německý deník Bild. V čele německé vlády stál Kohl v letech 1982 až 1998 a významnou měrou se zasloužil o znovusjednocení Německa v roce 1990. Připomeňte si ho textem z roku 2014.

...

Němci ke svým vysloužilým státníkům vzhlížejí s velkým respektem a někdy je přímo zbožňují. Třeba Helmuta Schmidta, kterému je letos 96 let. Býval kancléřem kdysi dávno na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století a dnes vydává jeden bestseller za druhým. Novináři se pořád zajímají o jeho názory na euro, Čínu i Afghánistán – a jeho neustále zapálená mentolka je vyloženě kultovní.  Úspěšný důchod sociálního demokrata z Hamburku kontrastuje s osudem jeho velkého rivala Helmuta Kohla.

Reklama
Reklama
Reklama

Ten Schmidta počátkem osmdesátých let sesadil z trůnu a následujících 16 let vládl zemi – ovšem o jeho názory na svět se po odchodu z politiky nikdo nezajímá. Němci naopak pozorují osobní tragédii, která vyniká zvláště v kontrastu s velkými historickými chvílemi, o něž se po pádu berlínské zdi před 25 lety zasloužil. Zatím poslední kapitolu smutného příběhu napsal – a to doslova – novinář Heribert Schwan. V době výročí událostí roku 1989 po dlouhých soudních sporech vydal Kohlovu neautorizovanou biografii.

Zajdeme spolu do sklepa

Na novináře Schwana na nádraží v západoněmeckém Mannheimu pravidelně čekal řidič, který ho odvezl do rodinné vily kancléře sjednotitele. Oba pánové tam nejprve popili šálek kávy – Kohl tykal, Schwan vykal – a pak sestoupili do sklepa, kde zapnuli magnetofon a pokračovali v hovoru. Po čtvrté hodině odpolední si Kohl do sklenky vody pravidelně přilíval ryzlink z falckých vinic a vyprávěl svůj život. Vyprávění vydalo na 630 hodin a Schwan si ho odvezl nahrané na páskách.

Rozhovory probíhaly počátkem tisíciletí, kdy už tragédie Helmuta Kohla začala. V roce 1998 prohrál volby a o rok později vyšla najevo úplatkářská aféra v jeho křesťanské demokracii (CDU). Kohl odmítl veřejnosti přiznat tajné dárce dvou milionů marek. „Čestné slovo, které dal svým sponzorům, postavil výše než zákony státu. To je klíčová příčina toho, proč ho Němci respektují méně než jeho předchůdce,“ říká do telefonu Bernd Ulrich z týdeníku Die Zeit, jeden z nejpronikavějších německých novinářů. Nešlo však o relativně malou částku ve srovnání s historickými zásluhami kancléře? „Reakce by byla stejná, kdyby šlo třeba o dva tisíce marek. Německo je takto protestantsky přísné,“ tvrdí Ulrich.

Helmut Kohl tehdy přišel o post čestného předsedy CDU, o dobré jméno i o spoustu přátel. Tragédie pokračovala tím, že dva roky po odhalení úplatkářské aféry spáchala sebevraždu jeho manželka Hannelore. Kohl chtěl v této situaci veřejnosti – a také budoucím historikům – nabídnout svůj pohled, a protože ho na rozdíl od jeho předchůdců Willyho Brandta nebo Helmuta Schmidta psaní nebavilo, najal si Heriberta Schwana.

Novinář z veřejnoprávní stanice WDR měl na základě jejich hovorů sepsat paměti, které budou podepsané Kohlovým jménem. Při hovorech u zapnutého magnetofonu tedy mluvil tak otevřeně jako s žádným novinářem – byl si jistý, že bude moci závěrečnou verzi biografie autorizovat. „Nikdo o něm neví tolik co já,“ řekl novinář Schwan týdeníku Der Spiegel, který vztah obou mužů detailně popsal, a asi má pravdu. Přečetl veškerou rodinnou korespondenci i 13 svazků vedených na Kohla východoněmeckou tajnou službou Stasi, kterou bývalý kancléř díky rozhodnutí soudu uchránil před veřejností.

Telenovela z Falce

Výsledkem spolupráce obou mužů byly tři autorizované svazky životopisu, přičemž ten poslední končil v roce 1994, kdy Kohl těsně vyhrál volby. Chystaný poslední díl už ale nevyšel. V životě stárnoucího exkancléře se totiž přihodily dva nečekané zvraty: nejprve se oženil s více než o 30 let mladší ženou a v roce 2008 upadl a zranil se tak vážně, že od té doby nemůže chodit ani pořádně mluvit.

V této chvíli německá tragédie nabyla rysů venezuelské telenovely. Podle mnoha blízkých rodinných přátel péče manželky Maike zachránila Kohlovi život. Do bulvárních médií současně začaly prosakovat zprávy, které ji vykreslují jako macechu, jež svého muže izoluje od okolního světa. Zakázala návštěvy dvěma Kohlovým synům a jeden z nich posléze napsal knihu o svém dětství. „Jeho opravdová rodina se nejmenovala Kohl, ale CDU. Politika byla jeho skutečným domovem,“ napsal na adresu svého otce. Maike Kohl-Richterová dále propustila dlouholeté zaměstnance, včetně výše zmiňovaného řidiče, který kancléři sloužil 46 let a pravidelně ho například doprovázel do sauny, kde poléval rozžhavená kamna vodou. A především začala nová žena zasahovat Heribertu Schwanovi do jeho psaní a citací kancléřových slov.

Spor skončil výpovědí, po níž se Schwan cítil svobodný: mohl využít svých nahrávek a napsat vlastní, nikým neautorizovaný životopis. Kohlovi právníci sice vymohli navrácení magnetofonových pásek, ty však mezitím novinářova sestra stihla přepsat. „Mám několik kopií a některé jsou uložené za hranicemi,“ řekl Schwan minulý týden v debatě na veřejnoprávním kanálu ARD.

Nyní jeho kniha vyšla, a to včetně citací, které by Kohl nikdy dobrovolně nepustil na veřejnost. „Do Lipska náhle nesestoupil duch svatý, který náhle změnil svět,“ říká například o podzimu roku 1989 a snižuje význam protikomunistických demonstrací, jež v oficiálních projevech vždy vyzdvihoval. V soukromí naopak tvrdí, že režim padl prakticky jen kvůli hospodářským problémům. Nejvíce pozornosti pak získaly urážky ostatních politiků. „Neuměla ani jíst příborem,“ říkal o Angele Merkelové a podobným tónem shazuje bývalé kolegy i rivaly. Heribert Schwan podle recenzentů nevykresluje zloducha, vlastně jen potvrzuje rozšířenou pověst zemitého muže z provincie, který si dobře pamatuje všechny malé křivdy a umí být soucitný i hrubiánský. Na jednom místě Kohl přiznává: „K mým životním radostem patřilo, že jsem tyhle osoby mohl urážet.“

Podstatnější než objevy nové knihy je tak debata o kancléřových vzpomínkách. Patří jeho manželce, která si nárokuje „právo na správu Kohlova politického odkazu“? Anebo jeho příběh patří celé zemi, jak tvrdí novinář Schwan, který navrhl, aby jeho sklepní hovory s kancléřem sjednotitelem spravovala křesťanskodemokratická politická Nadace Konrada Adenauera a umožnila k nim přístup novinářům a historikům? Těmito otázkami se brzy podle všeho začne zabývat Nejvyšší soud. Tím prozatím končí smutné blues o Helmutu Kohlovi.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte