Tři týdny Mongolem

Step se chvěje v horkém vzduchu, ale hory, k nimž se díky Ligdenově terénní toyotě rychle blížíme, stojí pevně. Jsou bledězelené, protože z kamenité země teprve raší první výhonky řídké trávy. Je červen a tady začíná jaro. Když se vůz vyšplhá po prašné cestě do sedla, spatříme skupinu koní. Viděl jsem jich od rána už tisíce, ale pořád se nemůžu nasytit pohledu na jejich svobodnou eleganci. Z jedné kobyly trčí půl mláděte a vypadává z ní na zem právě v okamžiku, kdy projíždíme kolem. „Stůj,“ volám na Ligdena.