Byla to největší tma, jakou kdy v životě zažil. V pátek 25. dubna mu ve Slavjansku několik ozbrojených mužů vmáčklo do očí zmuchlaný papír a pevně stáhli lepicí páskou. Na osm hodin se pak propadl do naprosté slepoty. „Stejně jako oči mi převázali i ruce a řekli mi, že jsem jejich válečný zajatec,“ popisuje podplukovník Josef Přerovský (41) stále ještě čerstvé momenty ze svého nedávného zcela nečekaného uvěznění. Spolu s jedenácti kolegy mezinárodní pozorovatelské mise byl držen ve sklepení slavjanské radnice, kterou separatisté před časem ovládli. V místnosti nebyly postele ani židle, jen vlhká zem a zdi…

Tak začíná Téma o Josefu Přerovském, který zažil chvíle, jež většinou známe pouze z knih, zahraničních článků či filmů. Příběh podplukovníka Přerovského, kterému únosci, stejně jako jeho zajatým druhům, oznámili, ať se připraví na smrt, je pozoruhodný hned z několika hledisek. Detailně ukazuje, jaké je to být zajatcem. Co všechno se podniklo, aby byli pozorovatelé OBSE propuštěni. A v neposlední řadě ukazuje složitou situaci na východní Ukrajině. Článek Ondřeje Kundry, Tomáše Lindnera a Tomáše Brolíka je na str. 48–54.

V tomto čísle bych vás mimo jiné také rád upozornil na články v kulturní rubrice, kde například najdete portrét britské zpěvačky Lily Allen od Pavla Turka, text Kamila Fily o dokumentární zpovědi někdejšího premiéra Stanislava Grosse či recenzi Jana H. Vitvara představení Národního divadla 1914. „Od inscenace 1914režírované ve Stavovském divadle americkou legendou Robertem Wilsonem se vzhledem k umělcově reputaci očekával bezmála zázrak. Vedením první scény vyvzdorovaný kus (v době škrtů to vypadalo, že se bude muset zrušit) byl koprodukovaný bratislavským i budapešťským národním divadlem a měl naší ,zlaté kapličce‘ vrátit pověst instituce, která má na to poměřovat se s produkcí vyspělého kulturního světa,“ píše kolega Vitvar. Jak se to Národnímu divadlu podařilo, se dočtete na str. 62–63.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, 

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor